Proč antimilitaristé kritizují vlastenectví?
Když se řekne vlastenectví, většina z nás si představí lásku k domovu, k národní kultuře a k lidem, kteří mluví stejným jazykem. Může to být hrdost na historii, na slavné osobnosti nebo třeba na sportovní úspěchy. Avšak pro antimilitaristy je tento pojem mnohem složitější a často se dostává do konfliktu s jejich základními přesvědčeními. Jejich odmítání vlastenectví nepramení z nenávisti, ale z kritického pohledu na to, čemu vlastenectví v dnešním světě slouží.
Válka jako nástroj pro bohaté, ne pro národ
Základní myšlenkou antimilitarismu je, že války a armády nejsou primárně pro obranu národa. Mnohem častěji jsou to nástroje, které používají ti nejbohatší a nejmocnější k prosazování svých ekonomických zájmů. Války se vedou o zdroje, o přístup na trhy nebo o kontrolu nad strategickými místy. V těchto konfliktech ale nakonec bojují a umírají obyčejní lidé, kteří z nich nemají žádný prospěch.
Antimilitaristé věří, že když vlády mluví o „obraně vlasti“, často tím jen maskují, že jde o ochranu zájmů kapitalistů. Vlastenectví v tomto případě slouží jako ideologická zbraň, která má přesvědčit pracující, aby se navzájem zabíjeli pro zisky někoho jiného.
Jsme jedna velká rodina, ne národní, ale dělnická
Jedním z nejslavnějších hesel dělnického hnutí je „Proletáři všech zemí, spojte se!“. To je myšlenka, že dělník z Prahy má mnohem víc společného s dělníkem z Paříže, než s českým miliardářem.
Všichni pracující jsou na stejné lodi, protože je spojuje stejná zkušenost s prací a často i s vykořisťováním. Vlastenectví podle antimilitaristů uměle vytváří bariéry mezi pracujícími z různých zemí. Místo toho, aby si lidé uvědomili svou společnou situaci a bojovali spolu za lepší podmínky, vlastenectví je staví proti sobě jako nepřátele. Z tohoto pohledu je vlastenectví spíše překážkou pro mezinárodní solidaritu, která je pro nás klíčová.
Mír pro všechny, ne jen pro jeden národ!
Odmítání vlastenectví tedy není o tom, že by antimilitaristé neměli rádi lidi, kulturu nebo místo, kde se narodili. Je to spíše o tom, že jejich loajalita nepatří státu, ale celému lidstvu. Chtějí svět, ve kterém nebudou války, armády a vykořisťování. Nechtějí se dělit na „my“ a „oni“, ale vidět všechny lidi jako součást jedné velké rodiny, která by měla spolupracovat.
