Feminismus má podporovat vojenské odpírače a dezertéry.
Heslo „moje tělo, moje volba“ patří k základům feministického hnutí. Znamená právo rozhodovat o sobě, o svém těle, o své budoucnosti. Ale tato svoboda se netýká jen žen. Měla by patřit každému člověku – i mužům případně i ženám), kteří odmítají být násilím povoláni do armády a posláni zabíjet nebo zemřít.
Nucená vojenská služba je zásah do tělesné autonomie stejně jako jakékoli jiné donucení. Když stát nutí člověka vstoupit do armády, přebírá kontrolu nad jeho tělem a životem. Militarismus navíc stojí na patriarchálních představách o „mužnosti“, které z mužů dělají poslušné vojáky a z žen oběti, které mají být chráněny – nebo ovládány.
Feminismus, který bere vážně vlastní principy, by měl stát po boku vojenských odpíračů a dezertérů. Ti, kdo odmítají válku, brání nejen sebe, ale i samotnou myšlenku svobody. Boj proti militarismu je zároveň bojem proti patriarchátu: proti představě, že síla a poslušnost mají větší cenu než empatie a odvaha říct ne.
Podpora odpíračů a dezertérů je tedy i feministickou otázkou. Znamená rozšířit solidaritu o ty, kteří se rozhodli neúčastnit násilí – a riskují za to vězení, vyhnanství nebo smrt. Pokud opravdu věříme, že moje tělo, moje volba je univerzální princip, pak musí platit i pro ty, kteří odmítají, aby jejich tělo a život patřily armádě.
Skutečný feminismus stojí proti válce.
Skutečná svoboda znamená právo odmítnout zabíjet.
