Jak Tomáš Pojar a vláda legitimizují válečný byznys
Když se dnes mluví o „národní bezpečnosti“, často to zní jako prázdná fráze. Ve skutečnosti jde o krycí název pro prosazování zájmů zbrojařské lobby. Nejviditelnějším příkladem je Tomáš Pojar, poradce premiéra Fialy pro národní bezpečnost.
Ještě před nástupem do Strakovy akademie pracoval přímo pro zbrojaře Michala Strnada, majitele impéria Czechoslovak Group a nejbohatšího Čecha. Pojar pro Strnadovu firmu otevíral dveře na zahraničních trzích, radil s expanzí a pomáhal tam, kde bylo potřeba politické krytí. Dnes sedí na Hradčanech a rozhoduje o české zahraniční politice i vojenských závazcích.
To není „náhoda“. To je učebnicový příklad propojení zbrojařského průmyslu a politiky. Zbrojaři potřebují kontrakty, politici jim je zajišťují. Jedni vydělávají miliardy, druzí budují kariéry – a účet za to platíme my všichni: vyššími výdaji na zbrojení, militarizací společnosti a podporou válek, které devastují životy civilistů.
Když vláda mluví o „pomoci spojencům“ nebo o „zvyšování obranyschopnosti“, ve skutečnosti posiluje obchod se smrtí. Český stát se stává agentem Strnadových firem a další zbrojařské lobby. Pojar je symbolem tohoto stavu: člověk, který přešel přímo od zbrojaře do nejvyšších pater politické moci.
Antimilitaristická odpověď je jasná: odmítnout zbrojařskou lobby a její vliv na politiku. Nechceme, aby o našem životě rozhodovali ti, kteří vydělávají na válce. Nechceme politiky, kteří slouží zbrojařům místo lidem. Bez odříznutí tohoto propojení nebude možné zastavit militarizaci ani dosáhnout skutečné bezpečnosti.
Žádný haléř a žádný muž na válku a militarismus!
