Jmenuji se Yuval Peleg a dnes odmítnu narukovat. Stejně jako všichni z nás, i já si velmi dobře pamatuji zvěrstva 7. října a začátek ničivé války. Stejně dobře si pamatuji slova Tala Mitnika který krátce poté (po vypuknutí války) odmítl narukovat a řekl, že válka nepřinese pokrok (v řešení situace), ale jen smrt a ničení. Uplynulo 22 měsíců, které daly jeho tvrzením za pravdu. Oficiálních cílů války – zničení vlády Hamásu a navrácení rukojmích – nebylo dosaženo. Pod prohlášeními jako „Zajistíme bezpečnost“ a „Totální vítězství“ se však skrývá zlověstná pravda. Skutečný cíl, který pohání tuto válku, a který není v oficiálních prohlášeních, je pomsta.
Pomsta, která způsobila zavraždění statisíců Gazanů, včetně dětí, které 7. října ještě ani nebyly na světě, způsobila zničení Pásma Gazy a spálení veškeré naděje.
Když jsem svědkem zločinů, které izraelská armáda páchá na palestinském obyvatelstvu v Gaze a na Západním břehu, odhaluje se mi smutná skutečnost ohledně vstupu do armády, která tvrdí, že mě jako Žida chrání: je to čin neslučitelný se základními principy života a rovnosti všech lidí, spíše je to vstup do systému, jehož podstatou je útlak, okupace a ničení.
V minulosti jsem doufal, že prostřednictvím vojenské služby budu moci smysluplným a důležitým způsobem přispět společnosti. Studoval jsem informatiku a doufal jsem, že budu sloužit u zpravodajské služby, budu se v armádě učit a rozvíjet a poté získám dobré místo v oblasti high-tech. Bohužel, všechny červené čáry, které jsem si dokázal představit (a mnoho dalších, které mě ani nenapadly), byly překročeny. Neexistuje žádná omluva ani ospravedlnění zločinů, které Stát Izrael spáchal v posledních dvou letech a obecně v celé své historii. Závěr je jasný: odmítnutí není jen právem, ale povinností a prvním krokem ke zlepšení života všech obyvatel této země.
Musíme pochopit, že genocida v Gaze se neděje náhodně nebo kvůli „smůle“ při volbě vůdců. Je to výsledek dlouhého procesu fašizace v této oblasti a logický závěr vyplývající ze základních principů sionismu. Stát Izrael získává zkušenosti se zločiny a terorem již od počátku svého založení a dnes je jejich rozsah a přijetí společností větší, než kdykoli předtím. Na jedné straně byla ignorace morálky a mezinárodního práva pro stát vždy běžná, na druhé straně se zjevně nacházíme uprostřed úpadku – lze s jistotou předpokládat, že kdyby Nathan Alterman dnes napsal „Al Zot“ (báseň z roku 1948 kritizující izraelské válečné zločiny), setkal by se hlavně s výkřiky „zrádce“ a „jeď do Gazy“.
IDF není po celém světě právem považována za morální armádu a rozhodně ne za „nejmorálnější armádu na světě“. Její činy a aspirace – masové zabíjení dětí, vyvolávání hladomoru a dokonce plány na zřízení koncentračního tábora – tedy genocida, vzbuzují nenávist a odpor. Pokud odložíme nacionalismus a tribalismus, je snadné pochopit, že vztek, nenávist a odpor (vůči jednání IDF) nejsou radikální reakce a rozhodně nejsou antisemitské, ale spíše morální, minimální a oprávněné reakce na výše zmíněné zločiny.
Navzdory všem zločinům nadále dodávají národy světa izraelské destrukční mašinérii zbraně a finanční prostředky. Brzy budu uvězněn za to, že jsem se odmítl podílet na masakru, a vyzývám vás, lidi celého světa: zintenzivněte boj! Připojte se ke mně a postavte se destrukci a genocidě ze všech sil.
Nakonec si musíme uvědomit: nejde tu o mě. Jde tu o ničení, o lidi, kteří jsou vražděni, o dialog, který byl uvržen do zapomnění, a o spravedlnost, která byla pohřbena pod troskami Gazy.
Snažím se účastnit boje za život, rovnost a svobodu. V tomto boji mi je jedna věc jasná: armáda a já jsme v opozici.
Proto odmítám narukovat!
