POPRAVY ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH DEZERTÉRŮ NA ITALSKÉ FRONTĚ (1915-1918)

Italská fronta byla jedním z nejkrvavějších úseků první světové války. Pro tisíce Čechů a Slováků, odvedených do rakousko-uherské armády, znamenala bitvy o Soču, Piavu, Dolomityzbytečné umírání v horách, které jim byly stejně cizí jako cíle jejich generálů.

Když v zákopech na úpatí Julských Alp a Dolomit přetekla trpělivost, mnozí volili dezertaci. Pokus o přežití však končil často popravou na místě.

Popravy – nástroj strachu

Vojenské velení Rakouska-Uherska si bylo vědomo hrozby masové neposlušnosti — proto popravy dezertérů sloužily jako výstraha ostatním. Polní soudy pracovaly rychle, často i bez skutečných důkazů. Stačilo podezření.

  • Popravovalo se jednotlivě i ve skupinách.
  • Zvláště tvrdě byli trestáni ti, kdo volali po vzpouře, nebo odmítali zbraně.

Známé případy poprav českých a slovenských dezertérů:

Asiago (1917):

  • Poprava 8 dezertérů z 35. pěšího pluku (Plzeňského) za pokus přejít frontu k Italům.
  • Jména se nedochovala. Zmíněno v pamětech několika legionářů.

Bitva na Piavě (červen 1918):

  • Poprava 6 českých vojáků z 28. pěšího pluku (Pražského).
  • Důvod: neuposlechnutí rozkazu k útoku.
  • Zaznamenáno ve vzpomínkách legionářů a italských pramenů.

Dolomity (okolí Cortiny d’Ampezzo, 1916):

  • Popravy jednotlivců z řad Slováků, zadržení při pokusu o přeběhnutí do italských linií.
  • Archivní doklady chybí, prameny vycházejí z korespondence legionářů.

Zabili je za to, že nechtěli zabíjet

Na italské frontě, kde rakousko-uherští vojáci umírali zcela zbytečně v nesmyslných útocích proti dobře opevněným italským pozicím, bylo odmítnutí bojovat činem zdravého rozumu. Vojáci ale místo návratu domů končili před popravčí četou.

Zatímco generálové z bezpečných štábů psali rozkazy, na frontě umírali sedláci, dělníci, studenti — a ti, kdo odmítli zabíjet, byli zabiti vlastními důstojníky.

Proč si je připomínat?

  • Protože odpor proti nesmyslné válce je činem odvahy, ne zbabělosti.
  • Protože jejich smrt je obžalobou militarismu a válečné disciplíny postavené na krvi.
  • Protože mluvíme-li o válkách, musíme mluvit i o těch, kdo řekli NE.