K méně známým, ale významným odbojovým formacím zelenokadrovců na území Slovenska patřila spišská skupina dezertérů, působící v oblasti Levočských vrchů, Spišské Magury a přilehlých částí Vysokých Tater. Tito muži, dezertéři z rakousko-uherské armády, hledali úkryt v hustých karpatských lesích a horách a postupně přecházeli k aktivnímu odporu proti státní moci.
Vznik a složení skupiny
Skupina vznikala spontánně od roku 1917, kdy začali dezertovat jednotlivci i malé skupiny vojáků z haličské fronty, zejména po těžkých bojích a ztrátách. Do hor mířili i mladí civilisté, kteří se snažili vyhnout odvlečení na frontu.
Za hlavní centrum skupiny lze považovat okolí Spišské Staré Vsi a Ždiaru. Zde se formovalo jádro vedené bývalými vojáky:
- Štefan Novotný ze Spišské Staré Vsi – bývalý četař, zkušený ve vedení menších jednotek.
- Ján Bielak z Ždiaru – místní horal a znalec karpatských terénů.
- Andrej Kovalčík z Levoče – student, aktivní odpůrce války.
Mezi další známé členy patřili:
- Mikuláš Štrbák z Tatranské Kotliny – zedník, zapojen do sabotážních akcí.
- Juraj Rigan z Kežmarku – bývalý poštovní úředník, podílel se na sabotáži telegrafního vedení.
- Viktor Bartoš z Popradu – krejčí, odpírač vojenské služby, pomáhal s organizací skrýší.
- Jozef Galajda z Vyšných Hágov – pastýř, znalec horských cest, vedl skupiny při přesunech.
Činnost a střety
Spišská skupina se zaměřovala především na útoky na vojenské sklady a zásobovací transporty mezi Popradem a Kežmarkem. Známá je například přepadení muničního skladu u Tatranské Kotliny v červenci 1918.
Další významné akce:
- Sabotáž železniční trati mezi Spišskou Belou a Tatranskou Kotlinou – zpoždění vojenských zásobovacích vlaků.
- Přepadení vojenské hlídky u Ždiaru – ukořistění zbraní a výstroje.
- Distribuce letáků vyzývajících k dezercím v Kežmarku a Popradě.
- Neúspěšný pokus o přepad zbrojnice v Kežmarku v srpnu 1918.
Potlačení a tragédie
V srpnu 1918 byla skupina zrazena místním udavačem. Rakousko-uherská armáda spolu s četnictvem provedla rozsáhlou operaci. Při přestřelkách v Levočských vrších zahynulo několik členů, včetně Jana Bielaka.
Známé osudy:
- Štefan Novotný – zajat, odsouzen k smrti, popraven 2. září 1918 v Levoči.
- Andrej Kovalčík – zraněn a zajat, odsouzen na 15 let, propuštěn po vzniku Československa.
- Ján Bielak – padl při přestřelce v Ždiarském sedle.
- Mikuláš Štrbák – popraven v Popradě v září 1918.
- Juraj Rigan – zajat, odsouzen k 10 letům vězení, dožil se osvobození.
- Viktor Bartoš – těžce zraněn, zemřel v popradské nemocnici.
- Jozef Galajda – zmizel beze stopy během pokusu o ústup přes hory.
Odkaz
Ačkoliv spišská skupina nebyla tak početná jako některé jiné skupiny na Slovensku, představovala významný symbol odporu proti militarismu a válce. Jejich odvaha a tragický osud si zaslouží připomínku jako součást širšího boje obyčejných lidí proti nesmyslnému válečnému násilí.