DEZERTÉRSKÁ SKUPINA V SRDCI TATER

Mezi významné skupiny dezertérů na území Slovenska během první světové války patřila i liptovská skupina, která působila v horském a lesnatém prostředí Liptova, především v okolí Ružomberku, Liptovského Mikuláše a Pribyliny.

Vznik a organizace

Skupina vznikla v roce 1917, kdy se zde začali shromažďovat vojáci dezertující z haličské i italské fronty. Důležitým centrem byla oblast Demänovské doliny, kde se zelenokadrovcům dařilo dlouho unikat pozornosti rakousko-uherských úřadů.

K hlavním vůdcům patřili:

  • Jozef Kmeť z Liptovského Mikuláše – někdejší poddůstojník rakousko-uherské armády.
  • Karol Machaj z Pribyliny – zkušený partyzán a znalec horského terénu.
  • František Pôbiš z Hybe – odpírač vojenské služby, známý svou radikalitou.

Činnost a aktivity

Liptovská skupina prováděla především přepady transportů se zbraněmi a potravinami, ale podnikala také útoky na četnické stanice. Velkým úspěchem byl ozbrojený útok na sklad potravin v Rużomberku v létě 1918.

Podobně jako jiné skupiny navazovali zelenokadrovci styky s místními obyvateli, kteří je často zásobovali potravinami, šatstvem a poskytovali jim úkryty.

Potlačení a osudy členů

Na přelomu října a listopadu 1918 došlo k masivnímu zátahu rakousko-uherského vojska a četnictva, podporovaného loajálními příslušníky domobrany. Po několika přestřelkách byla většina členů skupiny zatčena nebo zabita.

Známé osudy členů:

  • Jozef Kmeť – zatčen při přestřelce u Liptovského Hrádku, popraven v listopadu 1918.
  • Karol Machaj – zastřelen při obklíčení v Demänovské dolině.
  • František Pôbiš – odsouzen na doživotí, propuštěn po amnestii v roce 1919.
  • Štefan Olos z Ružomberku – zatčen a deportován do vojenského trestního tábora.
  • Mikuláš Sivoň z Liptovského Mikuláše – zmizel beze stopy.

Odkaz

Liptovská skupina zelenokadrovců představovala jednu z nejaktivnějších ozbrojených skupin dezertérů na Slovensku. Jejich odpor přispěl k oslabení autority rakousko-uherského režimu v regionu právě v rozhodujících týdnech před koncem války. Přestože byli rozprášeni, jejich příběh zůstává důkazem odvahy a odporu obyčejných lidí proti militarismu a nesmyslné válce.