To, co se děje v Gaze poslední rok a půl převrátilo náš svět. Nic už nebude jako dřív…
Nic už nebude jako dřív, protože jsme otevřeli oči. Velká iluze padla. A padla i naše víra v univerzalitu lidských práv, naše víra v “západní hodnoty” ve vymahatelnost mezinárodního práva. Ve skutečnosti je to vše jen velmi chatrný nátěr zakrývající koloniální podstatu západního myšlení. Trestáme a sankcionujeme jen když se nám to hodí. Když se potřebujeme zbavit lokálních diktátorů třetího světa. Když si potřebujeme “ukousnout” z koláče nerostného bohatství nějaké rozvojové země. Tyto principy nikdy neuplatníme na naše “spojence”. I kdyby páchali ty nejhroznější válečné zločiny, dnes a denně, nepokrytě a všem na očích.
7.říjen 2023 se používá jako zaklínadlo, které nastavuje jediný možný úhel pohledu. Jako by neexistoval žádný jiný den před ním nebo po něm. Jakoby se násilí na izraelských občanech a únos 250 izraelských rukojmích do Gazy, stal prostě jen tak, snad kvůli “závadným genům”, se kterými se Palestinci už rodí (jak občas zaznívá z úst českých politiků i běžných občanů). Pravda je ale taková, že Gaze se přezdívá nejdéle fungující koncentrační tábor nebo vězení pod širým nebem. Opomíjí se fakt, že izraelští rukojmí byli uneseni i proto, aby mohli být vyměněni za tisíce palestinských rukojmích včetně žen a dětí, neprávem zadržovaných v tzv. administrativní detenci (čili zadrženi bez obvinění na v podstatě libovolně dlouhou dobu, bez soudu, bez informací) vystavených zde brutálnímu zacházení, mučení, ponižování a podle poslední zprávy OSN také sexuálnímu násilí.
Opomíjí se fakt, že okupovaný národ má podle mezinárodních zákonů právo na odboj proti okupaci svého území. Zatímco český mediální prostor vyplňuje neustálé omílání zpráv o zločinech Hamásu, včetně mnoha dávno vyvrácených polopravd a hoaxů, legendu o čtyřiceti dekapitovaných nemluvňatech, která ve skutečnosti ani neexistovala nevyjímaje, informace o izraelských hlasech volajících po vyšetřování toho, co se vlastně 7. 10. 2023 ve skutečnosti stalo, k nám již nedoputují.
7.říjen zkrátka „legitimoval“ v západním mainstreamu obrovské násilí, jehož se Izrael na Palestincích dopouští již desítky let a které nyní nabralo nevídaných rozměrů. Z Gazy se stala téměř neobyvatelná zóna a podle lékařského časopisu Lancet tam zahynulo jen od října 23 do června 24 více než 64 tisíc lidí, z čehož velkou část tvoří ženy a děti. Genocidní záměry a aplikace kolektivní viny izraelští ministři jako Bezalel Smotrich, nebo Itamar Ben Gvir ani neskrývají, mluví o něm zcela bez obalu.
O tom, že o rukojmí jde až na posledním místě, už nikdo soudný nemůže mít pochyb. Hamás jejich výměnu nabízel už 9. 10. 23. Izrael však na žádný návrh o příměří nepřistoupil, až pod tlakem prezidenta Trumpa, který se ale ve finále ukázal spíše jako předem plánované divadlo. Izrael totiž velmi záhy začal dohodnuté příměří porušovat, zastavil Gaze přísun potravinové pomoci, pitné vody i elektřiny a definitivní tečku nad nadějí o politickém řešení problému udělalo bombardování spících rodin, které se jen před pár týdny vrátily zpátky do svých zničených domovů v severní Gaze. Výsledkem tohoto masakru z 18. 3. 2025 bylo více než 450 mrtvých (z toho přes 170 dětí včetně kojenců), stovky zraněných a několik amputací končetin prováděných bez anestezie, kterou je do Gazy zakázáno dovážet. A také jeden zabitý izraelský rukojmí… Při izraelských náletech totiž často umírají i sami rukojmí. Takto zemřelo již 40 rukojmích včetně dětí Bibasových. Vzpomeňme i zastřelení třech propuštěných rukojmích, které si hlídka IDF prostě spletla s Palestinci…
I v Tel Avivu se demonstruje za návrat k dohodám a k pokračování výměny rukojmích, Trump a Netanyahu však evidentně mají jiný cíl – etnické čištění palestinských území a genocidu jejich obyvatelstva. Příchod Trumpa do Bílého domu totiž obnažil i genocidní podstatu podpory Spojených států. Prezident Trump vybízí nepokrytě k etnickým čistkám a čeští sionisté, jako třeba ředitelka Herzelova centra izraelských studií na UK Irena Kalhousová, nebo rozhlasový komentátor a spisovatel Jan Fingerland těmto záměrům de facto tleskají.
Běda tomu, kdo by o správnosti českého proizraelského narativu jen slůvkem zapochyboval. K vyjádření soucitu s Palestinci v českém prostoru, kde tradiční antisemitismus nahradila výrazná islamofobie (jako bychom vždy potřebovali někoho nenávidět), je zapotřebí velké odvahy. Veřejně se zastat Palestiny z vás okamžitě udělá terč. Terč šikany, terč vyhrožování, zesměšňování a ostrakizace. To je opravdu velký posun od dob sametové revoluce, a pro mnohé z nás opravdu hořké probuzení ze snu o pluralitní, svobodné a skutečně demokratické společnosti. Ovšem ani Evropská unie není příliš schopna zaujmout k izraelským válečným zločinům jasné stanovisko. A tak zatímco politici vydávají prázdná, bezzubá prohlášení, jednotlivé členské státy Izrael dál v tichosti vyzbrojují. Nic na tom, že tím napomáhají genocidě, která se řeší i na půdě OSN, uznané mnoha zásadními světovými lidskoprávními organizacemi typu Amnesty International aj. Mezinárodní právo je v rozkladu. Zatykače na válečné zločince Benjamina Netahyahua a Yoava Galanta jsou v podstatě ignorovány.
Záběry z brutálních zásahů německé policie proti propalestinským demonstrantům v Berlíně obletěly svět. Vlivná proizraelská lobby úspěšně prosazuje represe vůči studentům, kteří se zapojili do propalestinského hnutí. Šikana, deportace, odebírání titulů, univerzity rezignující pod pohrůžkou ztráty finanční podpory státu na své základní hodnoty akademické svobody a diverzity. Zatýkání židovských aktivistů z hnutí Jewish Voice for Peace a jejich obvinění z antisemitismu na protestu proti zatčení a plánované deportaci amerického občana a studentského vůdce Mahmouda Kahlila je absurdní a děsivé divadlo, před pár lety naprosto nepředstavitelné.
Ano – Trump obnažil americkou imperialistickou politiku a učinil jí čitelnější i pro ty, kteří ještě donedávna měli na očích růžové brýle, ale vyhlídky do budoucnosti moc optimistické nejsou a je před námi ještě hodně práce. To, že o Palestině teď mluví celý svět, je ale posun dobrým směrem. Už víme, co znamená Nakba, Deir Yasín, či Sabra a Šatíla.
Svět pomalu otvírá oči a naší misí je otevřít je i Čechům.
Harpyje doporučují:
Knihy: Etnické čištění Palestiny (Alarm, 2024), Deset mýtů o Izraeli (Rybka, 2022) nebo Jak byl vynalezen židovský národ (Rybka, 2015).
Sociální sítě: Alarm, Voxpot nebo Sdružení přátel Palestiny.
Dokumentární filmy: Žádná jiná země, Gaza v bodě nula, Kde pláčí olivovníky a na i-vysílání ČT si rozrozhodně nesmíte nechat ujít norský dokument Modlitba za Armagedon.
Sledujte Harpyje Unlimited – animované komentáře, které vám rozšíří obzory!
