Agitace proti válce a zbrojení, proti militarismu a válečným výdajům byla jedním z hlavních bodů činnosti dělnického hnutí od prvních jeho počátků a bylo vždy živě diskutováno o tom, jak se zachovat v případě nebezpečí války nebo jejího vybuchnutí.
Antimilitarismus tak můžeme vysledovat již od vzniku První Internacionály (Mezinárodního sdružení pracujících), která už od roku 1867 přijímá rezoluce proti zbrojení a ukládá sekcím pracujících v jednotlivých státech boj proti militarismu a válce.
Odpor proti válce, militarismu a odvodům do armády, tak můžeme vysledovat v české dělnickém hnutí od konce 19.století a stále zřetelněji počátkem 20. století. Kdo by neznal antimilitaristu, anarchistu a básníka Fráňu Šrámka, který publikoval v roce 1903 svoji první antimilitaristickou báseň na stránkách časopisu „Práce“. V rámci českého dělnického hnutí se proti militarismu stavěly všechny tehdejší jeho proudy reprezentované sociálními demokraty, národními socialisty a anarchisty. Ti posledně jmenování se nejvíce zasloužili o jeho rozšíří především v jeho počátcích a stali se inspirátori pro ostatní proudy. Největší kus práce pak odvedli mladí národní socialisté i proti vůli starých vůdců.
V prosinci 1902 založil francouzský odborář Georges Yvetot francouzskou Antimilitaristickou ligu. Z potřeby mezinárodní koordinace antimilitaristů je z iniciativy právě anarchistů v červnu 1904 uspořádán Antimilitaristický kongres v Amsterdamu, kterému předsedal bývalý luteránský pastor a nizozemský politik Ferdinand Domela Nieuwenhuis. Tam bylo rozhodnuto o založení Mezinárodní antimilitaristické asociace. Utvořen byl mezinárodní výkonný výbor, ve kterém zasedali zástupci antimilitaristických organizací z mnoha zemí Evropy. Budovu pro sídlo organizace v Paříži poskytl jeden z největších francouzských odborových svazů Generální konfederace práce (CGT).
V organizaci působili nejrůznější antimilitaristé, pacifisté, zástupci různých proudů dělnického hnutí. Jednota panovala na tom, že pokud bude vyhlášena válka, dělníci mají vyvolat protiválečné protesty a generální stávku. Rakousko-uherskou sekci ve vedoucím výkonném výboru reprezentoval český novinář, anarchista a odborář Karel Vohryzek. Ten jako člen odborového svazu České federace všech odborů (ČFVO) a zároveň vydavatel jejího odborového časopisu „Omladina“ informoval o konání sjezdu i založení české sekce antimilitaristické internacionály. Mezi dělníky bylo přistoupeno k zakládání místních skupin. Samozřejmě tajných a působících v ilegalitě kvůli pronásledování antimilitaristických myšlenek úřady.
A právě v roce 1904 se na stránkách časopisu „Omladina“ poprvé vyobrazuje antimilitaristické logo symbolizující ruce se zlomenou puškou. Jedná se o logo, které bylo použito hned při prvním vydání na stránkách časopisu antimilitaristické internacionály „L´ Action Antimilitariste“ dne 15.září 1904.
Zatímco antimilitaristé ve Francii čelili represím, bylo sídlo antimilitaristické internacionály přeneseno do Nizozemí. Kde se symbol rozbité pušky opět v lednu 1909 objevil na obálce časopisu „De Wapens Neder“ (Pryč se zbraněmi). Perzekuci a pronásledování museli čelit také antimilitaristé v Čechách, respektive tehdejším Rakousku – Uhersku.
Někdy v rozmezí let 1906 – 1907 vzniká také originální české antimilitaristické logo jehož autorem není nikdo jiný než slavný český malíř a karikaturista Josef Lada. Důkaz, že je jejím autorem chybí, protože v době tvrdé perzekuce autor nechtěl riskovat vězení. Avšak styl loga jasně ukazuje na jeho typický rukopis. Navíc v té době působil a spolupracoval s redakcemi českých anarchistů a antimilitaristů, kde mimo jiné přispívá do jejich časopisu „Chuďas“ vydávaný právě již zmiňovanou ČFVO a Karlem Vohryzkem.
Antimiltaristické logo se pak používalo a nosilo jako kovový odznáček. Populární bylo společně s Šrámkovo antimiltaristickými písněmi mezi mladými dělníky a studenty, kteří nesouhlasili s jejich odvodem do armády. Doplněno bylo antimilitaristickým sloganem „Ni muže, ni haléře na militarismus“. Jestli se odznáček dochoval v něčí soukromé sbírce či pozůstalosti se nepodařilo dohledat. Jak české antimilitaristické logo vypadalo je známo díky vydaní knihy „Český antimilitarismus: kus historie a trochu vzpomínek“, které vydal národně socialistický antimilitarista Emil Špatný v roce 1922. Obálku této knihy mu ilustroval právě Josef Lada.
Nepoužívalo se jen Ladovo logo, ale i různé další verze okopírované od zahraničních skupin. Jedním z výrobců byl antimilitarista a anarchista Václav Rejzek, který v té době pobýval v Radostíně u Sychrova na Liberecku. Sociální demokraté i národní socialisté měli jistě také své výrobce, kteří však také museli být obezřetní, aby se nedostali do hledáčku státní policie.
Mezinárodní antimilitaristická asociace od roku 1921 spolupracuje s novou War Resisters‘ International – Internacionálou odpůrců války (WRI), která působí dodnes. Zatímco Mezinárodní antimilitaristická asociace zanikla v roce 1940 v souvislosti s perzekucí ze začátkem druhé světové války.
War Resisters‘ International začala symbol rozbité pušky používat teprve v roce 1931. WRL, americká pobočka WRI, začala logo rozbité pušky používat až o několik let později. Zpočátku hlavičkový papír WRL a další materiály místo loga jednoduše uváděly motto „Války přestanou, když muži odmítnou bojovat“. Dnes je hlavním časopisem War Resisters‘ International „The Broken Rifle“ (Zloměná puška).
České antimilitaristické logo bude zanedlouho slavit 120 let své existence, bylo málem zapomenuto, avšak nestalo se tak, oprášili jsme jej a hrdě zvedli na svých praporech, plackách, tričkách a transparentech. Najdete ho na obálce našeho časopisu „Dezertér“, plakátech i letácích. Znovu voláme: „Žádný haléř, žádný muž na válku a militarismus!“
