Většina západních komentátorů a médií vymaže zásadní prvek indické vojenské intervence proti Pákistánu, a to právě probíhající lidový boj v Indii (a také Pákistánu) proti svým vládám. Zjednoduší indický útoku na Pákistán jako odplatu za teroristický útok a vyobrazí jako razantní odpověď krajně pravicové indické vlády Módího na Pákistán. Důvodem války je tak nacionalismem uklidnit probíhající revolty lidových vrstev v Indii. A kupodivu válka přijde vhod i pakistánské vládě.
Veškerý západní tisk, bez jakékoliv nuance, který se na příkaz indického pravicového prezidenta Módího postaví do řady s indickým tiskem, hovoří o útoku, který byl reakcí na bombový útok muslimské teroristické skupiny podporované Pákistánem, která zabila před několika týdny desítky lidí v indických státech Jammu a Kašmír. Avšak Pákistán popřel jakoukoliv vazbu na dotyčnou skupinu a na druhé straně téměř nikdo tuto skupinu nezná do té míry, že mnozí v Indii tento útok považují za čistou manipulaci s Módím, jakou je zvyklý a na jejímž základě vybudoval svou sílu a udržoval ji.
Na druhou stranu je jisté, že Módí musí posledních týdnech čelit masivnímu protestnímu hnutí, které se nezastavilo více než měsíc, a ovlivňuje všechny vrstvy obyvatelstva, od v indických muslimů až po hinduisty, zejména v Jammu a Kašmíru, kde právě dostal pěknou volební facku.
Před více než měsícem se Módí rozhodl změnit zákon WAQF, který již desítky let kodifikuje vztahy sekulárního státu Indie s náboženskými skupinami v zemi. Prostě se rozhodl ukrást majetek muslimské komunity, pozemky a budovy, aby je dal svým kapitalistickým přátelům. Což vyvolalo okamžitou vzpouru mezi indickými muslimy v zemi, ale nejen mezi nimi. Křesťané a sikhové se obávají, že Módí poté zaútočí také na jejich majetek, ale zejména na adivázy, 200 milionů původních obyvatel, kteří vlastní původní indické lesy podle indické ústavy. Myslí si, že budou po muslimech další na řadě, protože už bojují na mnoha místech proti agrokapitalistům, kteří se snaží ukrást tyto lesy pro své kapitalistické záměry.
Kromě toho všechny opoziční politické organizace, jako je Kongresová strana Centra nebo různé komunistické strany, vyzvaly rovněž k mobilizaci s bojem muslimů, protože svou roli při novele zákona WAQF považují za první krok k zpochybnění sekularismu, v němž se Módí pokoušel zaútočit dlouho ve prospěch extremistického pojetí hinduismu, kde by se Módí stal téměř rovnocenným s bohem.
Takže od začátku dubna povstalo každodenní masové hnutí, které se zaměřuje nejen na muslimy, ale na celou zemi a všechny její kategorie proti Módímu a jeho pozměňovacím návrhům zákona WAQF. Zejména toto hnutí přichází v době, kdy mnohým připomíná podobnou mobilizaci z roku 2019, který započalo hnutí muslimských žen a poté s nimi masové hnutí všech chudých žen Indie. To pokračovalo rolnicko/proletářským hnutí. Toto masivní hnutí – s 500 miliony rolníků –, které trvalo v letech 2020/2021 zahrnovalo celou populaci. Nepopulární Módího zatlačilo zpět a bylo jen na dosah od jeho svržení. Je v paměti všem a hlavně Módímu, navíc sedlácké hnutí 2020/2021 úplně nevyhaslo a momentálně se snaží restartovat. Hlavní sílou rolnického hnutí jsou Sikhové, kteří by proto mohli být dalším cílem zákona WAQF.
Útokem na Pákistán a konkrétně zaměřením na muslimy bombardováním mešit se Módi snaží rozdmýchat náboženskou a nacionalistickou nesnášenlivost, která by mu pomohla upevnit moc a utišit protestní hnutí. Zároveň tím zažehne sbližování indických a pakistánských obyvatel Kašmíru po vzájemném sblížení a požadavku na nezávislý Kašmír od Indie i Pákistánu.
Indický prezident Módí ví, že Pákistán se vojensky pomstí, nejen proto, že je pod útokem Indie, ale také proto, že má také problémy se svým Kašmírem, ale také sousedním himalájským regionem Gilgit Baltistán, oba jsou od dvou let téměř trvalé vzpouře, vedené marxistickým hnutím, zachvacované vítěznými generálními stávkami a stále odvážnější nároky místních lidových vrstev na nerostné zdroje těchto oblastí. Je jisté, že proti Indii, ale zejména proti všem těmto povstáním, Pákistán vyvěsí vlajku národní jednoty za svou muslimskou křížovou výpravou.
V jejich válce mezi Indií a Pákistánem existuje vlastně objektivní spoluúčast mezi oběma státy proti jejich vlastním rebelujícím lidovým vrstvám. Proto, pokud existuje něco, co může zastavit válečný konflikt, do kterého by tyto dvě země mohly vstoupit, je to odmítnutí lidí v obou zemích, v současné době v plné mobilizaci, vstoupit do této války, zesílení jejich současného hněvu proti svým vůdcům, kteří riskují krveprolití pro celý region a udělá z jejich současného hněvu skutečnou revoluci. Máme přání, aby lidé na obou stranách hranice odmítli válku a postavili se politikům, kteří je chtějí poštvat proti sobě.
