Války mezi Indií a Pákistánem trvají obvykle týdny, pákistánské pozemní ofenzivy nikdy neuspěly. Indie splnila svou hrozbu a v noci na středu 7.května 2025 provedla v odvetě za teroristický útok z 23. dubna vzdušný a raketový úder na Pákistán. Nejde přitom o drobnou přeshraniční přestřelku. Indové nasadili do operace letouny francouzské výroby Rafale a Mirage 2000. Exploze se rozléhaly v pákistánské metropoli Islámábádu a v dalším velkém městě Láhauru. Pákistán útoky opětuje, jeho dělostřelectvo pálí přes hranici na indické území. Vzájemné ostřelování pokračuje i v těchto dnech. V zásadě existují čtyři možnosti dalšího vývoje války. Snad se neocitneme na prahu jaderné války, a konflikt skončí u první varianty.
První variantou je vzájemné několikadenní až několikatýdenní ostřelování. Tzv. „Udělení lekce“ je nejpravděpodobnější variantou. Ostatně i předchozí velké konflikty mezi oběma zeměmi – v letech 1965, 1971 a 1999 – trvaly několik týdnů. V boji dvou rivalů jde do značné míry také o to, aby ukázali sílu a aby vlády jak v Dillí, tak v Islámábádu nevypadaly před vlastním obyvatelstvem jako slabé a poražené. Indie už avizovala, že bombardování cílů na území Pákistánu potrvá déle než den, diplomatickou cestou dopředu informovala Spojené státy, Velkou Británii, Saúdskou Arábii, Čínu a některé další země.
Je přitom pravděpodobné, že se obě strany budou snažit minimalizovat ztráty letadel a počty zajatých vojáků. Pokud se potvrdí zprávy, že Indie přišla o jednu až dvě, nebo dokonce více stíhaček, Dillí zřejmě sáhne k rozsáhlejším raketovým úderům. V roce 1999 vojáci obou zemí bojovali proti sobě v okolí města Kargil v nadmořské výšce skoro 2700 metrů. Několikrát se v minulosti střetli dokonce na ledovci Siačen ve výšce 5600 metrů nad mořem, jde o nejvýše položené bojiště světa. Vojáci tam umírali nejen v bojích, ale také kvůli omrzlinám a krevním sraženinám, teplota v oblasti někdy padá až pod minus šedesát stupňů.
Druhou variantou je rychlá deeskalace a návrat k původnímu stavu. Válka totiž může způsobit ekonomické škody na obou stranách a v kombinaci s mezinárodním diplomatickým tlakem mohou tyto obavy vést k rychlejšímu příměří. Indická vláda 6. května odstoupila od dohody o sdílení vody z řeky Indus s Pákistánem z roku 1960, což může mít na pákistánské zemědělství devastující vliv. Čtyři pětiny pákistánských zemědělců a třetina vyráběné pákistánské elektřiny jsou závislé na řekách a vodních zdrojích, jejichž tok kontroluje Indie. Tento fakt je velkou pákou v rukou Dillí. Pákistán může počítat s diplomatickou a ekonomickou podporou Číny a USA, obě země dodávájí Pakistánu velké množství zbraní a munice. USA se zároveň staly novým velkým dodavatelem zbraní i do Indie, přičemž byly indické armádě dodány americké bitevní vrtulníky Apache a transportní letouny C-17. Americký viceprezident J. D. Vance na začátku týdne řekl, že Indie má právo na obranu, ale že doufá v uměřenou odpověď na teroristický útok z 23. dubna. To teroristé v indické části rozděleného Kašmíru zavraždili 26 lidí, načež je indická kontrarozvědka obvinila z napojení na pákistánské bezpečnostní struktury.
Další variantou je pakistánský pokus dobýt Kašmír a přimět Indii k uvolnění vodních toků. Pákistánská armáda v letech 1965 a 1999 provedla pozemní útok v Kašmíru, ale po počátečních úspěších dobyté území vždy ztratila. Islámábád považuje indickou kontrolu nad velkou částí Kašmíru za historickou nespravedlnost, protože většinu obyvatel tam tvoří muslimové (Pákistán vznikl v roce 1947 jako země pro indické muslimy). Indie ale kontruje tím, že se Kašmíru nikdy nevzdá. Indie má v aktivní vojenské službě 1,3 milionu mužů, Pákistán pak kolem 620 tisíc.
Poslední variantou je totální válka s rizikem nasazení jaderných zbraní. Indie a Pákistán jsou od konce 90. let členy takzvaného jaderného klubu, tedy disponují atomovými zbraněmi. Přesný rozsah jejich arzenálu nikdo nezná, odhady se pohybují zhruba mezi 150 až 200 bombami na každé straně. Testy, které provedly na konci 90. let, se týkaly výbuchů o síle maximálně 35 až 40 kilotun TNT. Jejich nasazení by si vyžádalo zejména ve velkých městech desítky milionů obětí. „Na rozdíl od indické dominance v konvenčních zbraních jsou jaderné kapacity Indie a Pákistánu mnohem vyrovnanější. Co do počtu hlavic skutečně můžeme mluvit o paritě, expertní odhady přisuzují oběma zemím zhruba dvě stovky kusů.
Jak Indie, tak Pákistán ale svůj arzenál kvalitativně i kvantitativně rozšiřují. Nicméně co se týká nosičů těchto zbraní, je Indie v pozici silnějšího. Disponuje takzvanou jadernou triádou, tedy může bomby odpalovat ze vzduchu, země i moře. V možnosti odpalovat zbraně z ponorek Pákistán zaostává. Pákistánský ministr obrany Chavádža Ásif minulý týden zopakoval, že jadernou zbraň by použili pouze v případě přímé hrozby pro existenci státu. Tato strategie se „překládá“ tak, že by Islámábád nukleární možnost zvolil, pokud by se indická armáda dostala hluboko do jeho vnitrozemí. Dillí dlouhodobě uvádí, že jadernou zbraň nikdy v žádné válce nepoužije jako první.
Indický prezident Nárendra Módí se prezentuje jako „silný muž“, což potvrzuje svým rozkazem k zahájení odvetných útoků. Při indických náletech zahynulo nejméně 26 lidí na pakistánské straně, a pakistánská dělostřelba si vyžádala deset mrtvých na indické straně hranice. Počty obětí postupně narůstají. Je to další ze série zbytečných válek, ve které budou umírat nevinní lidé. Naštěstí světové mocnosti USA a Čína, ale i Evropa z ekonomických důvodů potřebují v tomto regionu klid zbraní, a tak je naděje na rychlé ukončení střetů a zbytečného umírání. Tak či onak je vidět, že je nutně třeba budovat mezinárodní protiválečné a antimilitaristické hnutí, aby v každé zemi bylo dostatečně silné a bylo schopno vyvinout dostatečný tlak na své vlády, aby neřešili konflikty vojenským střetem.
