ROZHOVOR S UKRAJINSKÝM ANTIMILITARISTOU (Dezertér 1/2024)

Dobrý den, jmenuji se Vadym Jakovlev, jsem ukrajinský queer spisovatel a novinář a jsem proti válce a nacionalismu. Narodil jsem se v Oděse, největším jižním multikulturním městě Ukrajiny, několik měsíců před rozpadem SSSR. Moje matka je Ukrajinka a otec Rus. Jejich otcové byli vojáci. Můj otec pracoval v továrně. S rozpadem SSSR byla továrna uzavřena a můj otec přišel o práci. To ovlivnilo mou rodinu a mé dětství. Vyrůstal jsem v Oděse, ale rok před útěkem z Ukrajiny jsem žil ve Lvově, největším městě západní části Ukrajiny. Doma moji příbuzní mluvili rusky a ukrajinsky, takže jsem se nikdy nesoustředil na otázky, jako je národní identita. Moje rodina byla nešťastná mezinárodní rodina.

která s pádem státního komunismu na Ukrajině hodně ztratila. To vše mě asi hodně ovlivnilo při hledání mých skutečných politických názorů a touze dělat něco, co může mít vliv na společnost.

Na jedné straně jsem na Ukrajině nemohl dále pracovat kvůli svému politickému přesvědčení. Ukrajinská inteligence, novináři a umělci se jako společenství s počátkem války rozhodli stát se privilegovanými elitními propagandisty ve službách státu. Nechtěl jsem být propagandistou, takže jsem ztratil možnost publikovat své články. A pokud na Ukrajině veřejně vyjádříte názory, které mám já, úřady vás mohou zavřít do vězení. Na druhou stranu jsem samozřejmě kvůli svým názorům nechtěl jít válčit na frontu. Proto jsem utekl.

Velká část mé práce na Ukrajině souvisela s mým antipatriotickým přesvědčením. Mé články a účast na uměleckých projektech byly velmi často věnovány kritice ukrajinského patriotismu, ukrajinského nacionalismu a hlavního proudu privilegované „prozápadní“ a proválečné občanské a kulturní ukrajinské elity. Vždy jsem se zajímal o protiválečné umění a protiválečný aktivismus. Od roku 2022 jsem se mu musel začít věnovat i za cenu ztráty možnosti zůstat a pracovat v rodné zemi a ztráty blízkých přátel, kteří mě kvůli mému přesvědčení opustili.

Jak jsem již uvedl v odpovědi na předchozí otázku, ztratil jsem většinu přátel z privilegované umělecké scény a novinářsko-aktivistické komunity. Téměř všichni se stali propagandisty, kteří dostávají podporu od státu a západních nadací. Ztratil jsem také kontakt s většinou ukrajinských levičáků, kteří podporují militarismus, nacionalismus a NATO. I tento typ levičáků je podporován státem a západními nadacemi. Stále jsem však v kontaktu se svými přáteli, kteří nespolupracují se státem a nemají nic společného s privilegovanými vrstvami. Podporují mě a mé protiválečné názory. Spousta z nich, pokud jsou to muži, teď žije hrozný život, protože se musí pořád schovávat ve svých bytech ve strachu, že se dostanou ven. Ukrajinská armáda unáší lidi z ulice a posílá je na frontu bez jejich svolení. A většina lidí s označením mužského pohlaví v dokladech nesmí podle zákona opustit zemi.

Pokud jde o protiválečné anarchisty na Ukrajině, máme protiválečný kolektiv s názvem Assembly. Jsou z Charkova a mají vlastní webové stránky, kde publikují protiválečné a protipovolávací texty. Tato skupina anarchistů je anonymní a jména členů svého týmu tají. To je jediný způsob, jak na Ukrajině vést jakoukoli protiválečnou činnost. Existovala pouze jedna ukrajinská organizace, která neskrývala jména svých členů a otevřeně vystupovala proti válce – Ukrajinské pacifistické hnutí. Bezpečnostní služba Ukrajiny je obvinila z podpory Ruska a poslala jeho vůdce před soud. Poté organizace svůj veřejný postoj výrazně zmírnila, protože se obávala vězení. Mnozí ukrajinští levičáci se postavili na stranu války, zdá se mi, že kvůli konformitě. Bojí se vyjádřit svůj skutečný postoj nebo ho prostě ani nemají, jak se mi zdá, a jen následují mainstreamový trend. Ale to jsou jen mé domněnky. Na Ukrajině, jakožto autoritářské militaristické zemi, je krajně nebezpečné být proti válce.

V poslední době se v zahraničí objevilo mnoho ukrajinských protiválečných iniciativ. Například Ukrajinci nyní organizují demonstrace proti mobilizaci a porušování lidských práv na Ukrajině. Tyto demonstrace se konají v Německu, Itálii a Francii. Často tyto akce organizují ukrajinští levičáci, kteří nemají nic společného s pro-válečným ukrajinským levicovým mainstreamem, jako jsou takzvaní „ukrajinští antiautoritáři“ nebo kolektivy Solidarita. Všechny tyto skupiny protiválečných ukrajinských levičáků nejsou nikým financovány, jde o osobní iniciativu přesvědčených a aktivních mladých lidí.Těchto akcí bude více a já aktivně komunikuji s organizátory a členy těchto iniciativ, je to velmi inspirativní! Kromě toho je na Západě určitý počet ukrajinských vědců a umělců, kteří jsou proti válce a kteří jsou zde na Západě neustále marginalizováni a umlčováni. Ale my všichni jsme byli příliš dlouho umlčováni, naše hlasy byly příliš dlouho vymazávány, a nyní se stále více snažíme budovat horizontální spojení na různých úrovních, organizovat protiválečnou frontu zde v zahraničí proti válce a propagandistům. Je nás mnohem víc, než si vůbec myslíme.

Přesný počet dezertérů z ukrajinské strany nikdo nezná, ale podle oficiálních i neoficiálních statistik je jich asi 150-200 tisíc! To jsou obrovská čísla. Oficiální ukrajinská média jsou pod kontrolou státu, respektive Služby bezpečnosti Ukrajiny. Ukrajinci konzumují informace především z anonymních zpravodajských kanálů na Telegramu nebo TikToku. Právě tam jsou neustále zveřejňována videa násilí na civilistech ze strany ukrajinské armády. Tato videa plná hrůzných scén a důkazů o porušování lidských práv se do oficiálních médií nedostanou. Ukrajinské úřady se neustále snaží najít autory anonymních kanálů na Telegramu, kteří kritizují akce ukrajinské armády nebo se zasazují o mír, a zavřít je do vězení. Někdy se to úřadům podaří. Ukrajinská vláda, policie a Bezpečnostní služba Ukrajiny neváhají použít jakékoli metody k umlčení alternativních hlasů. Nedávno například policie zatkla matku blogera, který je v zahraničí a vystupuje proti nucené mobilizaci, za zveřejnění jeho příspěvku! Existují také neoficiální způsoby, jak umlčet disidenty. Vzpomínám si na jednoho teenagera, který měl svůj vlastní kanál na Telegramu, kde kritizoval ukrajinský nacionalismus a mobilizaci. Sám sebe označil za anarchistu. Fašisté přišli k němu domů na „rozhovor“, po kterém se veřejně zřekl svého přesvědčení. Ale proukrajinští levičáci, kteří jsou propagandisty a spoluviníky všech těchto zločinů proti Ukrajincům, vám o takových věcech nikdy neřeknou.

Znám lidi, kteří ilegálně uprchli ze země, a mám mnoho známých a přátel na Ukrajině, kteří se skrývají před armádou a odvody. Možná bude časem nutné vytvořit iniciativy na pomoc těmto lidem v rámci protiválečných ukrajinských hnutí v zahraničí, která teprve začínají vznikat. Pokud se takové iniciativy objeví, doufám, že i v České republice a na Slovensku se najdou lidé, kteří budou chtít těmto Ukrajincům pomoci.

Jediné, co bych chtěl vzkázat těm, kteří nepatří k privilegovaným vrstvám (a to není jen proletariát), bez ohledu na jejich národnost a místo: nikdy nevěřte těm, kteří staví své štěstí na vašem vykořisťování, marginalizaci a systémové diskriminaci, a hlavně nebuďte hlupáci a neúčastněte se jejich válek, je to prostě hloupost!