ŽENY Z POHRANIČNÍHO MĚSTA MOHYLIV – PODILSKIJ POMÁHALY DEZERTÉRŮM

Mohyliv-Podilskij je město ve Vinnycké oblasti na Ukrajině. Leží v oblasti Podolí na levém břehu Dněstru, který zde tvoří hranici mezi Ukrajinou a Moldavskem. Ukrajinská vláda uzavřela hranice pro všechny muže, kteří jsou v branném věku a ze země tak udělala jeden velký koncentrační tábor nevolníků, co potrava pro děla. Mužům, kteří nechtějí být mobilizováni a nebo dezertovali od svých jednotek, protože nechtějí válčit, nezbývá nic jiného než riskovat a podnikat nebezpečné ilegální útěky přes hranice. Místní ženy tedy pomáhaly utíkajícím na západ, varovaly před pohraničními strážci, kteří hlídkují u ostnatého drátu a v zakázané pětikilometrové zóně.

Tyto statečné ženy, které se rozhodly zachraňovat muže a tím vyjadřovat lidový odpor proti válce, vytvořili uzavřenou skupinu na jedné ze sociálních sítí. V této komunitě, která měla téměř 9000 členů, systematicky zveřejňovali fotografie a videomateriály o činnosti představitelů státní pohraniční služby a dalších vojenských útvarů. Kromě toho shromáždili údaje o umístění stacionárních a mobilních kontrolních bodů v pohraniční oblasti Vinnycské oblasti.

Taková antimilitaristická a podvratná činnost vyšlá zdola byla samozřejmě trnem v oku státních úřadů, především pohraniční stráže, kontrarozvědky a SBU. Tyto provedly několik prohlídek proti účastnicím a v rámci trestního řízení byly zabaveny mobilní telefony a tablety sloužící k protiprávní činnosti. Správkyním skupiny bylo oznámeno podezření ze spáchání trestného činu uvedeného v § 114-1 ukrajinského trestního zákoníku „Maření zákonné činnosti ozbrojených sil Ukrajiny a jiných vojenských útvarů“. Což jen dále ukazuje, že na Ukrajině vládne tvrdý militaristický režim a jeho obyvatelé jsou umlčováni, znásilňováni a posíláni proti své vůli jako kanonfutr úplně stejně jako v kritizovaném Rusku. Oba režimy jsou stejné.

Vyjadřujeme solidaritu se všemi, kteří pomáhají dezertérům a vojenským odmítačům, nebojí se vyjádřit zakazovaný protiválečný postoj. Podporujme dezertéry a rebely, protože je to cesta ke kolapsu válečného konfliktu a k uzavření míru. Věříme, že represe protiválečný odpor neudusí, ale naopak inspiruje další a další.

Publikované v General | Komentáre vypnuté na ŽENY Z POHRANIČNÍHO MĚSTA MOHYLIV – PODILSKIJ POMÁHALY DEZERTÉRŮM

CELOSVĚTOVÝ DEN AKCÍ ZAVŘETE VOJENSKÉ ZÁKLADNY

23. února 2025 — na vojenské základně poblíž vás!

Tisíce vojenských základen, zahraničních i domácích, po celém světě jsou kritickou součástí válečné mašinérie, kterou je třeba demontovat. Uzavírání základen je nezbytným krokem k posunu globálního bezpečnostního paradigmatu směrem k demilitarizovanému přístupu, který se zaměřuje na společnou bezpečnost – nikdo není v bezpečí, dokud nejsou v bezpečí všichni.

Vyzýváme jednotlivce a organizace z celého světa, aby se 23. února připojili ke globálnímu dni akce #CloseBases organizováním protestů na vojenských základnách ve vašem okolí.

Základny často udržují kolonialismus a odstraňují domorodé obyvatele z jejich zemí. Od Panamy přes Guam přes Portoriko po Okinawu až po desítky dalších míst po celém světě, armády vzaly místním obyvatelům cennou půdu a často přitom vytlačily domorodé obyvatele, bez jejich souhlasu a bez reparací. Například celá populace ostrovů Chagos byla Spojeném královstvím násilně odstraněna z ostrova Diego Garcia, aby mohl být pronajat USA jako letecká základna.

Základny stojí přemrštěné částky $$. Samotné náklady na americké zahraniční vojenské základny se odhadují na 80 miliard dolarů ročně, což jsou peníze, které by mohly být lépe vynaloženy na zdravotnictví, vzdělávání, obnovitelné zdroje energie a mnoho dalšího.

Základny zhoršují škody na životním prostředí a klimatickou krizi. Vojenské emise jsou vyňaty z dohod o klimatu, jako je Kjótský protokol. Výstavba základen způsobila nenapravitelné ekologické škody, jako je zničení korálových útesů a životního prostředí pro ohrožené druhy v Henoko na Okinawě. Kromě toho je na stovkách míst po celém světě dobře zdokumentováno, že vojenské základny uvolňují toxické takzvané „věčné chemikálie“ (PFAS/PFOS) do místních zásob vody, což má zničující zdravotní následky pro okolní komunity.

Základny mohou mít násilné a škodlivé dopady na místní komunity.
Vojáci mají notoricky známé dědictví sexuálního násilí, včetně únosů, znásilňování a vražd žen a dívek v okolních komunitách. Přesto jsou jednotky umístěné na zahraničních základnách často beztrestné za své zločiny díky dohodám o statutu sil (SOFA) s takzvanou „hostitelskou“ zemí. Základny mohou také přinést zvýšení daní z nemovitostí a inflaci v oblastech kolem nich, o kterých je známo, že vytlačují místní obyvatele.

Základny zvyšují napětí a vyvolávají válku. Přítomnost stovek tisíc vojáků, masivních arzenálů a tisíců letadel, tanků a lodí ve všech koutech světa usnadňuje vedení války a podporuje závody ve zbrojení. Navíc základny dělají z míst cíle pro útok. A zahraniční základny zapletou země do zločinů cizích armád.

Organizace zapojené do kampaně:

Publikované v General | Komentáre vypnuté na CELOSVĚTOVÝ DEN AKCÍ ZAVŘETE VOJENSKÉ ZÁKLADNY

KAŽDÁ MATKA CHRÁNÍ SVÉ SYNY, KAŽDÁ MATKA JE PROTI VÁLCE!

KAŽDÁ MATKA CHRÁNÍ SVÉ SYNY, KAŽDÁ MATKA JE PROTI VÁLCE!
„Válka je urážkou mateřství! Protože takové pohrdání životem, znamená opovrhovaní ženami, které jsou tvůrkyněmi života. Matky vy jste těmi, které musí život bránit!“ – Madelaine Vernetová.
Matky nedávejte své syny žádnému státu, žádné vládě! Nedovolte je odvést do armády a nechat padnout v zákopech pro cizí zájmy! Neobětujte své děti pro vlast, kterou vám ukradli bohatí a vládnoucí! Nejsou to naše války, a životy vašich synů mají větší hodnotu než falešné vlastenectví a všechny vlajky světa. Schovejte své syny před armádními verbíři a policisty, pošlete je lesem do bezpečí cizí země. Braňte je tak tvrdošíjně, jak matky dovedou. Zachraňte jim životy!

KAŽDÁ MATKA CHRÁNI SVOJICH SYNOV, KAŽDÁ MATKA JE PROTI VOJNE!
„Vojna je urážkou materstva! Pretože takéto pohŕdanie životom znamená opovrhovanie ženami, ktoré sú tvorkyňami života. Matky, vy ste tie, ktoré musia brániť život!“ – Madelaine Vernetová.
Matky nedajte svojich synov žiadnemu štátu, žiadnej vláde! Nedovoľte, aby boli odvedení do armády a ponechaní zomierať v zákopoch za cudzie záujmy! Neobetujte svoje deti za vlasť, ktorú vám ukradli bohatí a mocní! Toto nie sú naše vojny a životy vašich synov majú väčšiu cenu ako falošné vlastenectvo a všetky vlajky sveta. Skryte svojich synov pred náborármi do armády a policajtmi, pošlite ich cez les do bezpečia cudzej krajiny. Bráňte ich tak tvrdohlavo, ako len matky dokážu. Zachráňte im život!
КАЖДАЯ МАТЬ ЗАЩИЩАЕТ СВОИХ СЫНОВЕЙ, КАЖДАЯ МАТЬ ПРОТИВ ВОЙНЫ!
«Война – это оскорбление материнства! Ведь такое презрение к жизни означает презрение к женщинам, которые являются творцами жизни. Матери, именно вы должны защищать жизнь!» – Мадлен Верне.
Матери, не отдавайте своих сыновей ни одному государству, ни одному правительству! Не позволяйте призывать их в армию и оставлять умирать в окопах за чужие интересы! Не жертвуйте своими детьми ради страны, украденной у вас богатыми и управляемыми! Это не наши войны, и жизни ваших сыновей стоят больше, чем ложный патриотизм и все флаги мира. Спрячьте своих сыновей от вербовщиков и полицейских, отправьте их через лес в безопасное место на чужбине. Защищайте их так упорно, как только могут матери. Спасите их жизни!

EVERY MOTHER PROTECTS HER SONS, EVERY MOTHER IS AGAINST WAR!
„War is an insult to motherhood! Because such contempt for life means contempt for women who are the creators of life. Mothers, you are the ones who must defend life!“ – Madelaine Vernet.
Mothers do not give your sons to any state, to any government! Do not allow them to be conscripted into the army and left to die in the trenches for foreign interests! Do not sacrifice your children for a country stolen from you by the rich and the governed! These are not our wars, and your sons‘ lives are worth more than false patriotism and all the flags in the world. Hide your sons from army recruiters and policemen, send them through the woods to the safety of a foreign land. Defend them as stubbornly as mothers can. Save their lives!

Publikované v General | Komentáre vypnuté na KAŽDÁ MATKA CHRÁNÍ SVÉ SYNY, KAŽDÁ MATKA JE PROTI VÁLCE!

UKRAJINŠTÍ SPORTOVCI SE ODMÍTLI VRÁTIT ZE SOUTĚŽE V BENÁTKÁCH, ABY NEBYLI MOBILIZOVÁNI

Už i sportovci se odmítají stát krmením pro děla militaristického režimu Zelenského. Toto jsou Jevgenij a Daria Pilipjukovi, manželé, kteří se profesionálně věnují karate. Koncem prosince se v italských Benátkách účastnili soutěže, načež se odmítli vrátit na Ukrajinu. Informace poskytl prezident Černovické federace A. Pikulin, který se pokoušel je přesvědčit k návratu. Oba sportovci smazali sociální sítě a vypli si telefony, aby byli ukryti před Zelenského režimem. Podle ukrajinského webu Obozrevatel byl Jevgenij ve své zemi obviněn z vyhýbání se mobilizace. Tito dva mladí lidé jsou důkazem toho, že militaristické režimy si neváží ani úspěšných sportovců a každá živá bytost je odsouzena stát se součástí výdělečného mlýnku na maso. Nechť jsou manželé Pilipjukovi, kteří nejspíše obětovali svou sportovní kariéru, inspirací dalším (obyčejným) Ukrajincům a Ukrajinkám, kteří neztrácejí morální hodnoty a raději než uznání za pseudohrdinství upřednostní to nejcenější – život svůj i druhých. – NICOL J.

Publikované v General | Komentáre vypnuté na UKRAJINŠTÍ SPORTOVCI SE ODMÍTLI VRÁTIT ZE SOUTĚŽE V BENÁTKÁCH, ABY NEBYLI MOBILIZOVÁNI

ROZHOVOR S IZRAELSKOU VĚZNĚNOU ODPÍRAČKOU SOFIÍ ORROVOU (Dezertér 1/2024)

Devatenáctiletá Sofia Orr byla uvězněna za to, že odmítla narukovat do izraelské armády. Sofia Orr je izraelská odpůrkyně z důvodu svědomí a aktivistka Mesarvot, sítě odpůrců z důvodu svědomí, kteří pracují proti izraelské okupaci a válce v Gaze. V rozhovoru vysvětluje znepokojivé autoritářství izraelské společnosti, která se shromáždila za masakr v Gaze. Od začátku války v Gaze se izraelská společnost zmítá v nacionalistickém šílenství. Masakr ze 7. října posílil již tak mocné krajně pravicové proudy a přiměl mnoho bývalých kritiků premiéra Benjamina Netanjahua, aby se shromáždili kolem státní vlajky. Za válkou stojí drtivá většina Izraelců, a to i poté, co Mezinárodní soudní dvůr formálně vznesl obvinění z genocidy. Ale je pár těch, kteří s tím odmítají souhlasit. Od začátku války jedenáct mladých Izraelců otevřeně odmítlo svou povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách (IDF). Nechtějí se stát součástí válečné mašinérie a vyzývají své krajany, aby zpochybnili válečnou propagandu jejich vlády. Mladým mírovým aktivistům, kteří se organizují v síti Mesarvot, pravidelně vyhrožuje, uráží je a několik měsíců je drží ve vojenském vězení. Jednou z těchto odvážných mladých lidí je Sofia Orr, která byla nedávno v Berlíně na akci pořádané Izraelci za mír. Tam hovořila s jakobínem Patrickem Lempgesem o touze po válce v její rodné zemi, o cestách k míru na Blízkém východě ao tom, proč nikdy nebude litovat svého rozhodnutí odmítnout odvod.

Ahoj, Sofie, děkujeme, že jsi s námi mluvila. Můžeš nám na začátek říct něco o sobě?

Jmenuji se Sofia Orr. Je mi devatenáct let a jsem izraelská odpůrkyně z důvodu svědomí. 25. února jsem odmítla odvod do IDF a poté jsem strávila 85 dní ve vojenském vězení. Rozhodla jsem se odmítnout, když mi bylo asi patnáct let, protože už tehdy jsem viděla, že pokračující okupace a apartheid byly – a stále jsou – dostatečným důvodem k odmítnutí. Po válce to pro mě začalo být důležitější a začal masakr v Gaze. Je důležité pozvednout náš hlas proti válce, zvýšit povědomí o ní a vnést palestinskou perspektivu do konverzace v Izraeli. Rozhodla jsem se, že své odmítnutí zveřejním, poskytla jsem rozhovory a vystoupila na sociálních sítích, abych dostala svůj příběh o tom, proč jsem odmítla a proč pracuji na mírovém a spravedlivém řešení pro všechny lidi mezi řekou a mořem. I když se snažíme změnit Izrael zevnitř, nevím, jestli je to možné v tak militaristické a rasistické společnosti. Proto jsem také součástí Mesarvot, feministické sítě odpůrců z důvodu svědomí, které prosazují ukončení okupace. Proto je pro mě důležité oslovit mezinárodní publikum a říct lidem, aby tlačili na své vlády, aby zastavily bezpodmínečnou diplomatickou, finanční a vojenskou podporu Izraeli, a tlačili na Izrael, aby přestal s prováděním této hrozné katastrofy.

Byla nějaká konkrétní událost, která ovlivnila vaše rozhodnutí?

Mám to štěstí, že jsem vyrostla v nesionistické, levicové rodině, která mi dala silné hodnoty kritického myšlení, empatie a rovnosti. To hrálo velkou roli. Ale obecně řečeno, odmítnutí sloužit není výsledkem jediného okamžiku, ale procesu pochopení celého obrazu. Jeden zážitek, který si živě pamatuji, je účast na vzpomínkových oslavách za oběti holocaustu a padlé izraelské vojáky a jejich militaristické a jednostranné vyprávění. V jednu chvíli mi prostě něco nedávalo smysl. Proč způsob, jak uctít padlé vojáky nebo lidi, kteří zemřeli v holocaustu, zabít více lidí? Proč bychom měli oslavovat vojáky, kteří zemřeli v tomto cyklu krveprolití? Další důležitou událostí byla cesta na Západní břeh Jordánu a setkání s Palestinci. Pak všechno dávalo velký smysl. Navázání osobních kontaktů je skutečně důležitým krokem k boji proti dehumanizaci Palestinců v izraelské společnosti a myslím, že to musí být naše cesta vpřed. Nikdy jsem si opravdu nemyslela, že bych narukovala, ale jedna věc je říct „nenarukuji“ a úplně jiná je říct „odmítám“, ve skutečnosti jít do vojenského vězení a zveřejnit to. To je to, co myslím tím, že odmítnutí je proces: od pochopení situace přes „toho se nemůžu zúčastnit“ až po „musím se tomu postavit“.

Jak na vaše rozhodnutí reagovala vaše rodina, přátelé a komunita?

Moje rodina a přátelé mě většinou podporovali, ale izraelská společnost to považuje za velmi nepřijatelné a matoucí. Pokaždé, když publikuji obsah v hebrejštině, dostávám spoustu komentářů, které mě označují za zrádce, sebenenávidějícího Žida a říkají, že bych měl být zabit nebo znásilněn nebo poslán do Gazy a bombardován. To je běžná reakce. Z mé bezprostřednější komunity jsou dvě nejčastější negativní reakce, že jsem nevděčná nebo naivní. Nevděčný, protože moji přátelé a moje země bojují, aby mě ochránili, a já bych měl také udělat svůj díl. Myslím, že je to špatně. Cítím, že odmítnutí je nejlepší způsob, jak se pokusit udělat z toho lepší a bezpečnější místo pro lidi kolem mě. Uvrhnutí mého těla do koloběhu krveprolití nás nikdy neudělá bezpečnější. Je to extrémně nemorální a neproduktivní. Jedna věc je říci „nebudu narukovat“ a něco úplně jiného je říci „odmítám“, ve skutečnosti jít do vojenského vězení a zveřejnit to. Říkají mi naivní, když si vůbec myslím, že můžeme mluvit s Palestinci – nepřítelem. Konflikt se prý nikdy nevyřeší diplomaticky. Myslím si, že je to přesně naopak: už sedmdesát pět let se snažíme konflikt řešit silou. Neexistuje žádné vojenské řešení politického problému. Násilné smýšlení, které dominuje izraelské společnosti, je přítomno také v palestinské společnosti a je poháněno násilím, které se děje na místě. Podpora Hamasu nebo násilného odporu obecně roste jen kvůli extrémnímu násilí a hrozným životním podmínkám, kterým Palestinci čelí. Izraelská armáda je učí, že jediný jazyk, kterým mluví, je násilí. Musíme změnit tón a celý příběh, abychom Palestincům nabídli alternativu. To se může stát jen s diplomacií.

Jak rozhodnutí odmítnout formovalo vaši identitu a vnímání sebe sama? Máte někdy okamžiky pochyb o svém rozhodnutí?

Měla jsem chvíle pochybností – ne o tom, jestli to bylo správné, ale jestli to dokážu a dělám to dobře. Čím více času ubíhalo, tím jsem si byl jistější. Za deset, dvacet nebo padesát let budu možná litovat všeho ostatního, co jsem v životě udělala, ale nikdy toho nebudu litovat. Nemyslím si však, že to utvářelo mou identitu, protože odmítnutí služby v IDF bylo pouze rozšířením přesvědčení, které jsem již zastávala. Cítím, že můj čin je mému srdci blízký, a jsem hrdá a šťastná, že jsem to udělala.

Co to znamená odmítnout vojenskou službu v Izraeli, jak politicky, tak společensky?

V den mého nástupu, 25. února, jsem šla do náborového střediska a řekla jsem jim, že odmítám nástup. Byli opravdu zmatení, protože je to velmi vzácné a nemají žádný protokol, jak se vypořádat s odmítnutím. Takže vás prostě posílají od jednoho důstojníka k druhému, dokud se nedostanete k někomu, kdo je dostatečně vysoko postavený, aby vás poslal do zadržovací cely. Čekáte tam několik hodin, někdy i den, a pak dostanete soud a budete odsouzeni k libovolnému počtu dní ve vojenském vězení. Při mém prvním procesu jsem byla odsouzen a na dvacet dní.

Publikované v General | Komentáre vypnuté na ROZHOVOR S IZRAELSKOU VĚZNĚNOU ODPÍRAČKOU SOFIÍ ORROVOU (Dezertér 1/2024)

ROZHOVOR S UKRAJINSKÝM ANTIMILITARISTOU (Dezertér 1/2024)

Představ se prosím stručně čtenářům našeho časopisu. Pocházíš z Ukrajiny, kde jste se narodil a prožil mládí?

Dobrý den, jmenuji se Vadym Jakovlev, jsem ukrajinský queer spisovatel a novinář a jsem proti válce a nacionalismu. Narodil jsem se v Oděse, největším jižním multikulturním městě Ukrajiny, několik měsíců před rozpadem SSSR. Moje matka je Ukrajinka a otec Rus. Jejich otcové byli vojáci. Můj otec pracoval v továrně. S rozpadem SSSR byla továrna uzavřena a můj otec přišel o práci. To ovlivnilo mou rodinu a mé dětství. Vyrůstal jsem v Oděse, ale rok před útěkem z Ukrajiny jsem žil ve Lvově, největším městě západní části Ukrajiny. Doma moji příbuzní mluvili rusky a ukrajinsky, takže jsem se nikdy nesoustředil na otázky, jako je národní identita. Moje rodina byla nešťastná mezinárodní rodina.
která s pádem státního komunismu na Ukrajině hodně ztratila. To vše mě asi hodně ovlivnilo při hledání mých skutečných politických názorů a touze dělat něco, co může mít vliv na společnost.

Opustil si Ukrajinu, co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

Na jedné straně jsem na Ukrajině nemohl dále pracovat kvůli svému politickému přesvědčení. Ukrajinská inteligence, novináři a umělci se jako společenství s počátkem války rozhodli stát se privilegovanými elitními propagandisty ve službách státu. Nechtěl jsem být propagandistou, takže jsem ztratil možnost publikovat své články. A pokud na Ukrajině veřejně vyjádříte názory, které mám já, úřady vás mohou zavřít do vězení. Na druhou stranu jsem samozřejmě kvůli svým názorům nechtěl jít válčit na frontu. Proto jsem utekl.

Jaký je tvůj postoj k válce a antimilitarismu?

Velká část mé práce na Ukrajině souvisela s mým antipatriotickým přesvědčením. Mé články a účast na uměleckých projektech byly velmi často věnovány kritice ukrajinského patriotismu, ukrajinského nacionalismu a hlavního proudu privilegované „prozápadní“ a proválečné občanské a kulturní ukrajinské elity. Vždy jsem se zajímal o protiválečné umění a protiválečný aktivismus. Od roku 2022 jsem se mu musel začít věnovat i za cenu ztráty možnosti zůstat a pracovat v rodné zemi a ztráty blízkých přátel, kteří mě kvůli mému přesvědčení opustili.

Válka na Ukrajině změnila mnoho věcí. Jsi v kontaktu se svými přáteli doma? Jaký je jejich postoj k válce? Jak se jim žije?

Jak jsem již uvedl v odpovědi na předchozí otázku, ztratil jsem většinu přátel z privilegované umělecké scény a novinářsko-aktivistické komunity. Téměř všichni se stali propagandisty, kteří dostávají podporu od státu a západních nadací. Ztratil jsem také kontakt s většinou ukrajinských levičáků, kteří podporují militarismus, nacionalismus a NATO. I tento typ levičáků je podporován státem a západními nadacemi. Stále jsem však v kontaktu se svými přáteli, kteří nespolupracují se státem a nemají nic společného s privilegovanými vrstvami. Podporují mě a mé protiválečné názory. Spousta z nich, pokud jsou to muži, teď žije hrozný život, protože se musí pořád schovávat ve svých bytech ve strachu, že se dostanou ven. Ukrajinská armáda unáší lidi z ulice a posílá je na frontu bez jejich svolení. A většina lidí s označením mužského pohlaví v dokladech nesmí podle zákona opustit zemi.

Mnozí lidí včetně anarchistů vstoupili do armády. Zůstali odpůrci a antimilitaristé? Není o nich mnoho známo? Možná se bojí? Existují? Jsi s nimi v kontaktu?

Pokud jde o protiválečné anarchisty na Ukrajině, máme protiválečný kolektiv s názvem Assembly. Jsou z Charkova a mají vlastní webové stránky, kde publikují protiválečné a protipovolávací texty. Tato skupina anarchistů je anonymní a jména členů svého týmu tají. To je jediný způsob, jak na Ukrajině vést jakoukoli protiválečnou činnost. Existovala pouze jedna ukrajinská organizace, která neskrývala jména svých členů a otevřeně vystupovala proti válce – Ukrajinské pacifistické hnutí. Bezpečnostní služba Ukrajiny je obvinila z podpory Ruska a poslala jeho vůdce před soud. Poté organizace svůj veřejný postoj výrazně zmírnila, protože se obávala vězení. Mnozí ukrajinští levičáci se postavili na stranu války, zdá se mi, že kvůli konformitě. Bojí se vyjádřit svůj skutečný postoj nebo ho prostě ani nemají, jak se mi zdá, a jen následují mainstreamový trend. Ale to jsou jen mé domněnky. Na Ukrajině, jakožto autoritářské militaristické zemi, je krajně nebezpečné být proti válce.

A co Ukrajinci v exilu? Dělají nějaké protiválečné aktivity? Organizují se na pracovištích?

V poslední době se v zahraničí objevilo mnoho ukrajinských protiválečných iniciativ. Například Ukrajinci nyní organizují demonstrace proti mobilizaci a porušování lidských práv na Ukrajině. Tyto demonstrace se konají v Německu, Itálii a Francii. Často tyto akce organizují ukrajinští levičáci, kteří nemají nic společného s pro-válečným ukrajinským levicovým mainstreamem, jako jsou takzvaní „ukrajinští antiautoritáři“ nebo kolektivy Solidarita. Všechny tyto skupiny protiválečných ukrajinských levičáků nejsou nikým financovány, jde o osobní iniciativu přesvědčených a aktivních mladých lidí.Těchto akcí bude více a já aktivně komunikuji s organizátory a členy těchto iniciativ, je to velmi inspirativní! Kromě toho je na Západě určitý počet ukrajinských vědců a umělců, kteří jsou proti válce a kteří jsou zde na Západě neustále marginalizováni a umlčováni. Ale my všichni jsme byli příliš dlouho umlčováni, naše hlasy byly příliš dlouho vymazávány, a nyní se stále více snažíme budovat horizontální spojení na různých úrovních, organizovat protiválečnou frontu zde v zahraničí proti válce a propagandistům. Je nás mnohem víc, než si vůbec myslíme.

Média o nucené mobilizaci ukrajinské vlády mlčí. Málokdy prosakují informace o dezertérech? Co nám o tom můžete říci?

Přesný počet dezertérů z ukrajinské strany nikdo nezná, ale podle oficiálních i neoficiálních statistik je jich asi 150-200 tisíc! To jsou obrovská čísla. Oficiální ukrajinská média jsou pod kontrolou státu, respektive Služby bezpečnosti Ukrajiny. Ukrajinci konzumují informace především z anonymních zpravodajských kanálů na Telegramu nebo TikToku. Právě tam jsou neustále zveřejňována videa násilí na civilistech ze strany ukrajinské armády. Tato videa plná hrůzných scén a důkazů o porušování lidských práv se do oficiálních médií nedostanou. Ukrajinské úřady se neustále snaží najít autory anonymních kanálů na Telegramu, kteří kritizují akce ukrajinské armády nebo se zasazují o mír, a zavřít je do vězení. Někdy se to úřadům podaří. Ukrajinská vláda, policie a Bezpečnostní služba Ukrajiny neváhají použít jakékoli metody k umlčení alternativních hlasů. Nedávno například policie zatkla matku blogera, který je v zahraničí a vystupuje proti nucené mobilizaci, za zveřejnění jeho příspěvku! Existují také neoficiální způsoby, jak umlčet disidenty. Vzpomínám si na jednoho teenagera, který měl svůj vlastní kanál na Telegramu, kde kritizoval ukrajinský nacionalismus a mobilizaci. Sám sebe označil za anarchistu. Fašisté přišli k němu domů na „rozhovor“, po kterém se veřejně zřekl svého přesvědčení. Ale proukrajinští levičáci, kteří jsou propagandisty a spoluviníky všech těchto zločinů proti Ukrajincům, vám o takových věcech nikdy neřeknou.

Máš známé, kteří dezertovali nebo se vyhnuli odvodu? Jak jim můžeme v Československu pomoci?

Znám lidi, kteří ilegálně uprchli ze země, a mám mnoho známých a přátel na Ukrajině, kteří se skrývají před armádou a odvody. Možná bude časem nutné vytvořit iniciativy na pomoc těmto lidem v rámci protiválečných ukrajinských hnutí v zahraničí, která teprve začínají vznikat. Pokud se takové iniciativy objeví, doufám, že i v České republice a na Slovensku se najdou lidé, kteří budou chtít těmto Ukrajincům pomoci.

Co by si vzkázal ukrajinským a ruským pracovníkům doma i v zahraničí?

Jediné, co bych chtěl vzkázat těm, kteří nepatří k privilegovaným vrstvám (a to není jen proletariát), bez ohledu na jejich národnost a místo: nikdy nevěřte těm, kteří staví své štěstí na vašem vykořisťování, marginalizaci a systémové diskriminaci, a hlavně nebuďte hlupáci a neúčastněte se jejich válek, je to prostě hloupost!

Děkujeme za rozhovor, a kdybyste nám chtěl ještě něco říci, budeme rádi.

Děkuji vám, přátelé, za rozhovor.

Publikované v General | Komentáre vypnuté na ROZHOVOR S UKRAJINSKÝM ANTIMILITARISTOU (Dezertér 1/2024)

VÁLKA NEDĚLÁ Z CHLAPCŮ MUŽE, ALE MRTVOLY!

  • Válka nedělá z chlapců muže, ale mrtvoly!
  • Vojna nerobí z chlapcov mužov, ale mŕtvoly!
  • War doesn’t turn boys into men, but corpses!
  • Война делает из мальчишек не мужчин, а трупы!
  • Війна не робить з хлопчиків чоловіків, вона робить трупи!
  • ¡La guerra no hace hombres de los niños, hace cadáveres!
  • Der Krieg macht aus Jungen keine Männer, er macht Leichen!
  • La guerre ne fait pas des hommes avec des garçons, elle fait des cadavres!
  • La guerra non fa diventare uomini i ragazzi, ma cadaveri!

Publikované v General | Komentáre vypnuté na VÁLKA NEDĚLÁ Z CHLAPCŮ MUŽE, ALE MRTVOLY!

KAŽDÝ DALŠÍ DEZERTÉR NÁS PŘIBLÍŽÍ MÍRU!

Snaží se nám namluvit, že není jiná cesta k zastavení války než přilévání oleje do ohně větším zbrojením, posíláním zbraní a vojáků k porážce nepřítele. Co znamená další a další smrt a utrpení v našich řadách. Jenže nám neříkají pravdu! Nejsou to naše války, a muži navlečení do nepřátelských uniforem nemusí být nepřátelé. Jejich nepřáteli jsou jejich vlastní šéfové a vládci, kteří je do těchto uniforem násilím navlékli a rozkazují zabíjet jeden druhého. Válku můžeme zastavit odmítnutím poslušnosti, vzpourou a dezercí. Každý další dezertér nás přiblíží míru! Proto má smysl podporovat dezertéry a vojenské odpírače. Budovat a podporovat autentické hnutí proti válce – antimilitaristické hnutí. Pojďte udělat první krok – předplaťte si antimilitaristický zpravodaj Dezertér.

Publikované v General | Komentáre vypnuté na KAŽDÝ DALŠÍ DEZERTÉR NÁS PŘIBLÍŽÍ MÍRU!

PF2025: CHCEME MÍR!

Chceme mír, aby co nejdříve utichly děla a bomby, země přestala být pokryta krví mrtvých a raněných, další města a vesnice se neproměňovaly v ruiny, nebyl slyšet pláč umírajících, pláč znetvořených, pláč matek, otců a jejich dítek.

Nemyslíme si, že lze válce zabránit dodáváním zbraní a peněz na válku jedné ze stran konfliktu (média a vláda už nám řeknou, která je ta správná)! Nevěříme příliš vládcům, že válku zastaví kvůli trpícím lidem, když je rozpoutávají a přiživují!

Naší jedinou nadějí, jsme my sami – pracující většina – která v těchto válkách umírá a trpí. Jen my dokážeme válku zastavit v jeden okamžik a bez vůdců a generálů! Svojí neposlušností, odmítnutím válčit! Když složí zbraně všichni ti nešťastní vojáci, válka skončí v jednu vteřinu!

Vlády s námi v takový okamžik nic nezmůžou, a měli by se oprávněně třást strachy z toho, že je nyní obrátíme proti nim, abychom si vyrovnali účty za válečné utrpení, které nám způsobili. Proto je tak nesmírné budovat mezinárodní protiválečné, antimilitaristické hnutí! Protože dokud nebude takové hnutí silné, udělají nám to znovu a znovu!

Nemusí být již více válek, a záleží to na rozhodnutí každého z nás se angažovat, zapojit se a šířit myšlenky. Pojď s námi do toho, a začni čtením a rozšiřováním antimilitaristického zpravodaje Dezertér. Napiš nám!

Publikované v General | Komentáre vypnuté na PF2025: CHCEME MÍR!

UKRAJINSKÉ ŽENY PROTI VÁLCE

Jednou z hlavních sil na Ukrajině, která se dnes staví proti tyranii armády a policie, jsou ženy. Ženy se často snaží bojovat proti příslušníkům armádního personálu, kteří se snaží násilně unášet muže na ulicích, aby je mobilizovali na frontu.

Ženy směle útočí také na policii, někdy i pěstmi, protože policie často pomáhá armádě páchat trestné činy proti civilnímu obyvatelstvu. Dnes na Ukrajině není možné žádné organizované protiválečné ženské hnutí, kdo se postaví válce je perzekuován a oznáčován za zrádce vlasti. Autoritářský, represivní a fašistoidní stát v čele se Zelenského vládou a jemu podřízených tajných služeb toto nedovolí. A takové hnutí s největší pravděpodobností nenajde silnou podporu na Západě, který se stejně jako Rusko podílí na válečném ničení Ukrajiny a jejího obyvatelstva. Ukrajinské ženy zradí i liberální ukrajinské feministické hnutí, které se stalo kolaborantkou ukrajinského militarismu, nacionalismu a autoritářství.

Navzdory tomu všemu ukrajinské ženy pokračují ve svém neorganizovaném odporu proti válce a znásilňování mužů jako potravy pro děla. Na sociálních sítích je mnoho videí z tohoto antimilitaristického odboje žen, které natočily většinou samotní účastníci. Všechna tato videa aktivně kolují po ukrajinských sociálních sítích, ale nejsou zobrazována v oficiálních ukrajinských a zejména západních mainstreamových, včetně těch českých.

Jako českoslovenští antimilitaristé a antimilitaristky stojí za všemi těmito statečnými ženami (matkami, družkami, dcerami či jen náhodnými kolemjdoucími), za všemi vyhýbači mobilizace a dezertéry – protože jedině tak můžeme společně zastavit války mocných. Nebojujme proti sobě, otočme zbraně proti svým generálům a vládcům, kteří nás ženou pro moc a peníze do bratrovražedných válek. Válku palácům, mír chýším!

Publikované v ČLÁNKY | Komentáre vypnuté na UKRAJINSKÉ ŽENY PROTI VÁLCE