U příležitosti Mezinárodního dne vojenských odpíračů sdílíme hlasy odpíračů vojenské služby z celého světa – jednotlivců, kteří se postavili proti válce a militarismu tím, že odmítli sloužit v ozbrojených silách. Tato prohlášení, shromážděná z různých zemí a kontextů, odrážejí přesvědčení a odolnost těch, kteří volí mír před násilím. V době probíhajících konfliktů a rostoucí militarizace nám jejich slova připomínají sílu svědomí a důležitost ochrany práva odmítnout zabíjet.
PROHLÁŠENÍ STUDENTŮ STŘEDNÍCH ŠKOL (IZRAEL)
Od postýlek až po mateřskou školu ví každé dítě v Izraeli přesně, jak bude vypadat jeho raný život: škola, vojenská služba a teprve poté – vstup do „reálného“ světa. Proč se s nošením střelné zbraně zachází jako s dalším školním předmětem? Nábor do armády není jen další etapou života, ale smysluplnou volbou s nesmírnou osobní a politickou váhou. Jakým zájmům a politikám sloužíme, když se přihlásíme do armády?
Od začátku války nám bylo řečeno, že bojujeme kvůli přežití a že nezbývá nic jiného než zaútočit. Říká se nám, že toto vojenské řešení přivede zpět rukojmí a zaručí naši bezpečnost a že neexistuje žádná jiná alternativa. Po více než roce a půl války chápeme, že narativ, který nám stát káže, není nic jiného než iluze; pod slibem „zničení Hamásu“ vláda zahájila nesmyslnou kampaň pomsty proti palestinskému lidu, která se ani na okamžik nezastavila.
Realita nám říká, že na rozdíl od vládních slibů válka nepřinesla na obě strany nic jiného než zkázu. V Gaze bylo v současnosti zabito nejméně 50 000 lidí, z nichž 70 % tvoří ženy a děti, rukojmí jsou zabíjeni v zajetí, zatímco je na stole dohoda, desítky tisíc Palestinců jsou vysídleny ze svých domovů na Západním břehu Jordánu a během bitev zemřelo přes 800 izraelských vojáků. Zatímco je na stole relevantní dohoda o návratu všech rukojmích a trvalém ukončení války, vláda se zabývá zabíjením a plánováním budoucích osad. Bylo jasně řečeno, že první prioritou této vojenské kampaně je okupace a vražděnípalestinského lidu – nad naší bezpečností, nad veškerou nadějí na diplomatické řešení a nad mírem. To není vůle lidu, tak proč bychom se měli hlásit do služby?
Znovu a znovu jsme svědky dehumanizace a každodenního násilí páchaného na palestinském lidu v podobě kampaní, válek a nájezdů bez jakéhokoli řešení v dohledu. Jen několik kilometrů dělí náš svět od světa, kde jsou teenageři vykořeňováni ze svých zničených domovů do táborů pro vysídlené osoby, které jsou také bombardovány. Jejich osud mohl být osudem kohokoli z nás. Chápeme, že násilí je začarovaný, nekonečný cyklus a že řešení problému znamená řešit jeho kořeny. Máme dost statu quo, které trvá již 77 let a které nám nejen upírá mír, ale vyžaduje si na obou stranách daň, kterou nesmíme snášet.
Vzhledem k tomu všemu se odmítáme podílet na uvedeném izraelském nepřátelství a prohlašujeme: Neexistuje žádné vojenské řešení a nikdy nebude. Odmítáme se účastnit frontových linií, působit ve zdravotnických sborech, ve zpravodajských službách. Odmítáme být kolečkem v stroji, který pohání krveprolití, a místo toho vytvoříme realitu spravedlnosti, svobody a rovnosti, o které víme, že je možná. Vyzýváme každého teenagera, aby zpochybnil to, co ví. Ve jménu změny se rozhodujeme odmítnout – kvůli samotné změně!
