Je listopad a politici vytáhnou kokardy s vlčími máky a budou se dojímat nad mrtvými vojáčky a padlými hrdiny jako kdyby šlo o tulipány polámané krupobitím. Je to vrchol pokrytectví, protože kdo ty vojáky na jatka první světové války poslal že?
Neříkám že bychom si padlé neměli připomínat, ale když připomínat, tak v souvislostech! Za neskutečná jatka první světové války nemůže nějaká zlá víla nebo slepý osud. Mocipáni, kteří ji vyhlásili, to udělali z hrabivosti, z hladu moci po území a zdrojích a taky z uražené ješitnosti!
A jen zatraceně málo těchto většinou korunovaných viníků a masových vrahů, stanulo před popravčí četou, příliš málo. Jestli si tedy máme připomínat hrdiny, připomínejme si ty, kteří pomohli válku ukončit, připomínejme si ty, kteří dezertovali nebo se vzepřeli rozkazům. A vyvěsili na lodích rudé vlajky vzpoury a otočili děla na budovy admiralit a ne na chudáky v jiných ocelových rakvích.
Vzpomínejme na námořníky z Kielu! Vzpomeňme vzbouřence z Boky Kotorské, vzbouřence z Rumburka! Všichni pomohli přiblížit mír a většinou zaplatili cenu nejvyšší. Nezapomínejme, že to nebylo náhle probuzené svědomí politiků a korunovaných, co ukončilo válku, byl to strach z provazu a kulky, byl to strach z toho, že vojáci kteří už mají dost utrpení a umírání otočí zbraně proti nim.
Sláva vzbouřencům! Sláva dezertérům!
