26 LET OD BOMBARDOVÁNÍ SRBSKA VOJSKY NATO 

Právě dnes před 26. lety zahájila vojska NATO, včetně České republiky, speciální“ Operaci Spojenecká síla (Operation Allied Force) bombardování Srbska. Letecké nálety trvaly od 24. března do 10. června 1999. Vojenskou intervenci provedly státy NATO bez mandátů Rady bezpečnosti OSN! Při bombardování zahynulo na 2500 civilistů a 5000 bylo zraněno. NATO použilo na bombardování na 3000 letadel. NATO opět ukázalo, že se jedná o agresivní vojenský pakt, který prosazuje zájmy západního kapitálu. Bombardování srbských nemocnic, škol, elektráren, továren, mostů nevadí, když ho provádí NATO?! Jaké pokrytectví západních i českých novinářů a politiků! Organizujme silné mezinárodní antimilitaristické a protiválečné hnutí na třídním základě, abychom byli připraveni a schopni spojenými silami jako proletáři, zastavit další válečné konflikty vyvolané politickými elitami! Během desetitýdenního konfliktu odstartovala letadla NATO celkem ke 37 000 bojových misí, při čtvrtině z nich prováděla bombardování. Pro německou Luftwaffe to bylo největší bojové nasazení od druhé světové války. Většina letounů ovšem patřila USA. Spojenecké letectvo nicméně trápil zpočátku nedostatek strojů a špatné počasí. Proto nebylo možné kampaň spustit s takovou razancí, aby bylo možné účinně odstrašit jugoslávské vojenské velení. I po zahájení bombardování probíhaly vojenské operace jugoslávské armády na území Kosova, a to ještě v intenzivnější síle. Právě vzhledem k tomu, že byl výsledek kampaně spíše omezený, se od května rozhodlo vedení NATO rozšířit seznam cílů i na civilní objekty a instalace. Vojenské operace NATO se také intenzivněji zaměřily na jugoslávská pozemní vojska a strategické bombardování. To mělo za následek sice vyšší ztráty civilního obyvatelstva a rozsáhlou kritiku operací NATO, nicméně se úspěšně podařilo zpomalit operace jugoslávské armády na území Kosova. V rámci této druhé vlny operace byla několikrát bombardována Černá Hora, přestože její prezident patřil k k opozici srbské vlády. Cíle „dvojího použití“, používané jak armádou, tak civilisty, byly v průběhu kampaně napadány. To zahrnovalo ničení mostů přes Dunaj, továren, elektráren, telekomunikačních zařízení, útok na ústředí politické strany a televizi. Během bombardování bylo poškozeno také 9 nemocnic a 300 škol. Dne 23 – 24. 5.1999 byl bombardován i systém rozvodu vody ve Sremské Mitrovici. Při bombardování elektráren byly použity grafitové bomby. Shazovány byly také kazetové bomby. Dne 12. dubna byl dvěma raketami zasažen vlak na trati mezi Bělehradem a Skopjí, v němž zahynulo 55 lidí. Dne 14. dubna letouny NATO zasáhly konvoj albánských uprchlíků, přičemž zabily 75 lidí. Dne 7.5.1999 došlo k zasažení čínské ambasády v Bělehradě, při kterém zahynuli tři čínští novináři. Podle prohlášení NATO šlo o chybu navigátora. Ještě téhož dne byla svržena kazetová bomba na tržnici ve městě Niš na jihu Srbska a zasažena byla i blízká nemocnice. Výbuch bomby měl na svědomí 15 mrtvých. Konflikt na Balkáně byl složitější z toho důvodu, že nebylo možno jednoznačně říci, kdo je agresor. Proti sobě stáli separatistická Kosovská osvobozenecká armáda (UČK) a srbská vláda, přičemž obě strany se navzájem obviňovaly (většinou oprávněně) z páchání zločinů. V roce 1997 pohár trpělivosti přetekl a v rebelujícím Kosovu vypukla mezi UČK a srbskými pořádkovými silami občanská válka. Srbský prezident Slobodan Milošević zareagoval vojenskou ofenzívou s cílem odstranit z Kosova veškeré albánské obyvatelstvo, tedy etnicky Kosovo „vyčistit“. 13. října 1998 dostal Milošević ultimátum od RB OSN, v němž měl do čtyř dnů stáhnout svá vojska z Kosova. Uposlechl výzev a válka se na krátkou dobu uklidnila, ale křehké příměří vzalo za své a už za pár měsíců došlo k dalším bojům. Útoky na civilní obyvatelstvo si vyžádaly 2500 mrtvých a 5000 raněných. Jestliže počet albánských uprchlíků z Kosova činil za ofenzívy Miloševiće 150 000, během osmasedmdesátidenního bombardování NATO se počet uprchlíků zvýšil na děsivých 863 000. I přesto však (podobně jako v případě Iráku či Somálska) brutální útoky NATO neměly většího efektu, neboť srbská armáda stále odolávala. Situace se uklidnila až 10. června, po složitých „diplomatických“ vyjednáváních.