Vyčerpání soucitem je nahrazováno stresem a traumatem, protože lidé již nedokážou snášet soustředění se na tolik utrpení a potenciálního strachu. Při všech těch válečných konfliktech kolem nás máme pocit, že nejsme jen svědky děsivých věcí v životech jiných, ale také budoucnosti, která nás čeká a každým dnem a každou zprávou se přibližuje. Raději si všímáme, že jsme nevyměnili záclony, když nám granát prorazí naše vlastní okno.
Přecházíme od pasivního pozorovatele k aktivnímu očekávajícímu? Více než polovina jaderných mocností světa, šest zemí: Rusko, Severní Korea, Izrael, nedávno Pákistán a Indie a nyní i USA, se vydaly na bojiště.
Trumpův útok na íránská jaderná zařízení změnil pravidla diplomatické hry, možná až do bodu, odkud není návratu. Předznamenán překvapivým útokem Izraele pod rouškou blížících se jednání mezi USA a Íránem, druhý „Pearl Harbor“ USA, který prolomil falešnou jistotu dvoutýdenního okna pro Írán k přehodnocení jeho pozice, nás všechny uvedl na exponenciální cestu k vojenské destrukci.
Tato lekce nebude zapomenuta v Číně, která utrpěla největší ztráty na životech v důsledku válek imperiálního Japonska ve 20. století, jejichž předzvěstí byly překvapivé útoky na Port Arthur a Pearl Harbour. Trumpova nová IED – improvizovaná výbušná diplomacie – hrozí vyvolat výbuch v tichomořské oblasti v souvislosti s boji o Tchaj-wan a strategické námořní trasy.
Ruské strategové si povšimli, že „… na taktické úrovni má konflikt mezi Íránem a Izraelem pro Rusko své výhody“, mezi něž patří „vyšší ceny ropy na světových trzích a odvedení pozornosti od ruské války na Ukrajině“ (Moskovsky Komsomolets).
Hospodářský deník Kommersant pokračoval: „Jakékoli eskalace na Blízkém východě odvádí pozornost od Ukrajiny a mění priority západní vojenské pomoci,“ a dodal neuvěřitelně: „Rusko by mohlo… hrát roli nestranného arbitra a pomoci, pokud ne vyřešit krizi, tak alespoň zmírnit její eskalaci.“! Možná realističtěji naopak lituje, že „…nebylo schopno zabránit masivnímu útoku Izraele na zemi, s níž Rusko před pěti měsíci podepsalo komplexní dohodu o strategickém partnerství.“ Tato skutečnost neunikne ani Číně.
Nevyslovená jednoduchost je – pokud chceš válku, připrav se na válku! Na domácí frontě je „připraveni k boji a oděni do brnění…“ ozvěnou George Washingtonova dnes všudypřítomného militaristického sloganu „mír skrze sílu“ v labouristické vládě. Čí mír, čí síla?
Na konci 15. století, v době zrodu evropského koloniálního expanzionismu, italský vojenský velitel maršál Trivulzio vyjádřil vojenskou poučku pro následujících 500 let: „K vedení války jsou nutné tři věci: peníze, peníze a ještě více peněz.“
Očekávejte další úsporná opatření a vnitřní konflikt proti nepřátelům uvnitř, nejen proti odborům, ale také proti politicky předurčeným skupinám, jako je Palestine Action. Již nyní se zhoršuje postavení lidí se zdravotním postižením, genderovou dysforií, sociálních a ekologických disidentů všeho druhu a omezují se jejich práva.
Vzhledem k tomu, že připravujeme vojenské základny pro migranty (autor má na mysli jejich uvěznění jako potenciálního vnitřního nepřítele, pozn. red. Dezertéra) nebo severoamerické jaderné zbraně, bude tento hon na nepřátele narůstat. To měkké fašistické echo rozumu, „Pokud nemáte co skrývat, nemáte se čeho bát“, je „arbeit macht frei“ naší doby.
V éře Trumpa, populismu a fašismu nikdy nebyla tato fráze děsivější. Uvedli jste někdy svou genderovou identitu, sexuální preference nebo politickou příslušnost v oficiálních dokumentech nebo na sociálních médiích? Časy se mění. Tolerance byla vždy zákeřnou formou útlaku a připravila půdu pro přímé represe, které přijdou.
Pokrytectví – návrat k tradičním hodnotám.
Zatímco izraelský stát si svým masakrováním Palestinců způsobil pravděpodobně největší škodu na vlastní reputaci, jakou si národ v moderní době mohl způsobit, navzdory vlastní zkušenosti s genocidou, jeho dvojí metr se vyrovná jedné z největších pokryteckých válečných praktik íránské teokratické diktatury, která odsuzuje smrt civilistů jako válečný zločin a porušení pravidel!
Ne proto, že smrt civilistů nebo kohokoli jiného ve válce není odporná, ale proto, že pokud nikdo předtím nevymyslel pojem „válečný zločin“, íránský režim jim během své téměř padesátileté existence dal dostatek důvodů a příležitostí k tomu, aby tento výraz vymysleli. Ti, kteří jsou nyní liberálními stoupenci považováni za „dobré hochy“ – zastánci „některých (všech?) válek před třídní válkou“, ti, kteří by ve fundamentalistické diktatuře jako první skončili u zdi,se rozhodli ignorovat její generace trvající zvěrstva.
Možná méně známé než stavění pomyslných zdí proti homosexuálům, kamenování žen za porušení náboženských pravidel a provozování masových mučících center je masové vraždění dlouhodobě zadržovaných politických vězňů. V roce 1988 bylo ve více než 30 městech po celé zemi 30 000 politických vězňů, z nichž mnozí byli ve vazbě již několik let, vyvedeno ven a zavražděno islámským režimem, božskými strážci islámského fanatismu.
Navzdory tomu se trockisté a stalinisté – dvě strany téže mince – druží a vyzývají „levici“, aby podpořila Írán a porazila Izrael a USA. Tento postoj, nazývaný „revoluční obranný postoj“, je povinným protidělnickým postojem levice kapitalistického politického aparátu, který se staví na stranu buržoazie. Nabízejí nám pouze alternativní imperialistický tábor, za který můžeme zemřít.
I když se takové krize zdají být šokující novinkou na našem prahu, uděláme lépe, když uposlechneme vlastenecké výzvy k uctění památky 70 milionů obětí poslední obrovské imperialistické řezničiny. Starší generace, stále žijící mezi námi, si to dobře pamatuje.
Jak nedávno poznamenal veterán z barmského tažení: „Nejsem tu, abych oslavoval, ale abych vzpomínal. Největším zločinem je válka sama. Kdyby nebyla válka, nebyly by ani válečné zločiny.“
Když spolu s ostatními říkáme „Žádná válka kromě třídní války“, je to prosba o přežití. Všude se nezadržitelně valí tsunami globálního konfliktu směrem k poslední velké imperialistické globální konfrontaci, která nás jako druh vyhladí. Kurzy pro firmy o tom, jak přežít, nebo plány na oživení otcovy armády a roznášení letáků do všech domácností jsou zesměšňováním hrobů, které nám kopou.
Pouze třída pracujících, která vytváří veškeré bohatství a která nemá žádné společné zájmy s těmi, kdo kradou bohatství, které vytváříme, může této válce buď zabránit, nebo spolu s ní zahynout. Válka nebo revoluce! Když říkáme „Žádná válka kromě třídní války“, je to výzva k boji za osvobození nás samotných, pracujících, tedy drtivé většiny, proti existenčním zločinům kapitálu a vládnoucí třídy, té malé parazitické menšiny.
napsal Dreyfus z AnarCom Network
