1) Zdravíme do Ruska. Představte prosím stručně našim čtenářům vaši syndikalistickou organizaci a IWA.
Zdravím, soudruzi! My v KRAS, Konfederaci revolučních anarchosyndikalistů, se považujeme za malou iniciativní skupinu, z níž by, doufáme, v budoucnu mohla vyrůst anarchistická dělnická unie schopná vést praktický boj na pracovišti. Jako organizace existujeme od poloviny 90. let 20. století. V průběhu let jsme aktivně podporovali stávky a sociální protesty v různých odvětvích a profesích a snažili se dát hnutí samosprávný charakter. Konkrétně jsme dělali solidární akce se stávkujícími, sbírali finanční prostředky a vedli informační kampaně. Neomezovali jsme se pouze na otázky ekonomického boje, ale účastnili jsme se i dalších sociálních protestů, včetně protestů proti válkám v Čečensku, proti gentrifikaci měst, proti důchodové reformě, proti ničení veřejného zdravotnictví, školství a tak dále. Na mezinárodní úrovni jsme součástí anarchosyndikalistické Internacionály, Mezinárodní dělnické asociace (IWA-AIT), která se považuje za pokračování federalistického křídla První internacionály, obnovené v roce 1922. Je to mezinárodní sdružení anarchosyndikalistických odborových svazů, jejichž sekce působí v mnoha zemích Evropy, Ameriky, Asie a Austrálie.
2) Náš časopis je antimilitaristický. Co vy, vaše organizace a Internacionála? Jak vnímáte antimilitarismus a jak byste ho vysvětlili běžnému ruskému nebo ukrajinskému dělníkovi?
Anarchosyndikalismus byl od samého počátku antimilitaristický. To bylo potvrzeno v rezolucích mnoha kongresů IWA a v mnoha protiválečných akcích, jichž se v průběhu své historie účastnily sekce Internacionály. Je velmi důležité poznamenat, že anarchosyndikalisté odsoudili a nadále odsuzují militarismus ze všech stran, ať už jde o militarismus kapitalistických nebo takzvaných „socialistických“ států, nebo takzvaných „národně osvobozeneckých“ hnutí.
Naše organizace také důsledně zaujímá antimilitaristické stanovisko. Jsme proti jakýmkoli válkám a armádám a držíme se jednoduché myšlenky „žádná válka kromě třídní války“. Ve skutečnosti je to přesně to, na co se v naší agitaci zaměřujeme. Snažíme se vysvětlit, že války slouží zájmům vládnoucích tříd a státního aparátu, zatímco pracující lid z nich nic nezískává a pouze trpí. Navíc netrpí jen proto, že jsou dělníci nuceni zabíjet lidi, jako jsou oni sami, a umírat za zájmy jiných, zájmy moci a zisku, ale také proto, že válka přináší ekonomické těžkosti a zkázu obyčejným dělníkům v zázemí.
3) Vaše analýzy předpověděly eskalaci konfliktu na východní Ukrajině a vypuknutí války. Co se pro vás a obyčejné ruské dělníky po vypuknutí války změnilo?
Rusko-ukrajinský konflikt trvá od roku 2014. Je založen na touze vládnoucích tříd obou zemí znovu rozdělit území a majetek bývalého „Sovětského svazu“ jako jediného kapitalistického koncernu, který si již rozdělily v roce 1991, a také na zájmech vládnoucích tříd velkých světových mocností, včetně Spojených států, států Evropské unie a Číny. Na jedné straně se postupně stupňovaly rozpory, což je v zásadě v současné fázi existence kapitalismu nevyhnutelné, a to potenciálně vždy vede k válce. Na druhou stranu nebylo vyloučeno, že by se strany tentokrát dohodly, jak se to stalo v minulosti. Doufali jsme, že eskalaci do rozsáhlé války, která vypukla v roce 2022, se přece jen podaří zabránit, že tentokrát by to nemělo vybuchnout. Ale události se začaly vyvíjet podle nejhoršího scénáře.
S vypuknutím rozsáhlé války se situace pro nás i pro dělnickou třídu jako celek dramaticky zhoršila. Autoritářský neoliberální režim vládnoucí v Rusku byl vždy extrémně represivní, ale nyní, v kontextu války, tyto represe nabraly masivních rozměrů. Pod záminkou války dochází k rozsáhlému „utahování šroubů“. Nové zákony, které byly přijaty a nadále se přijímají a zpřísňují, v podstatě zrušily občanské svobody. Neexistuje možnost svobodně vyjádřit svůj názor; shromáždění a další protestní akce nejsou povoleny. Kritická prohlášení o válce nebo vládní politice mohou vést k mnoha letům vězení. Kromě toho existuje praxe označování kritiků režimu za „zahraniční agenty“, což také znamená, že jim je odepřen přístup k práci ve školství a veřejných institucích. Praxe udávání je rozšířená. Protimigrační kampaň a kampaň proti právům žen nabírají na síle. Ideologie se ubírá směrem k nacionalistické a klerikální temnotě. Samozřejmě, za takových podmínek byla naše organizace nucena zastavit otevřené, veřejné a pouliční akce. Ale pokračujeme v vysvětlovací a agitační kampani za sebeorganizaci pracujících lidí, za sociální a osobní emancipaci, včetně pokusů vysvětlit, v čích zájmech se tato válka vede a jaká je historická praxe antimilitaristického odporu.
4) Jak se změnila po vypuknutí sociální situace?
Války, které mezi sebou vedou státy, se vždy na „vnitřní frontě“ ukážou jako války vládnoucí třídy proti vykořisťovaným pracujícím lidem a „sociálně slabým“ lidem. Válka vždy stojí peníze a tyto peníze jdou z kapes dělníků a „sociálně zranitelných“ lidí. Přesně se neví, kolik Rusko utrácí za svůj ozbrojený konflikt s Ukrajinou. Různé zdroje uvádějí čísla v rozmezí od 500 milionů do 1 miliardy dolarů denně, ačkoli není jasné, zda těmto číslům lze věřit. Bez ohledu na to, jedná se o obrovské výdaje. Stát proto prudce zvyšuje vojenské výdaje a omezuje výdaje na sociální potřeby. Pokud v letech 2015–2021 v průměru 28 % rozpočtových výdajů směřovalo na sociální politiku, tak v rozpočtu na rok 2025 činí výdaje na sociální politiku pouze 16 %. Zároveň podíl oficiálních vojenských výdajů převyšuje výdaje na sociální politiku, zdravotnictví, vzdělávání a ekonomiku dohromady. Ceny rychle rostou. Takzvaná „inflace pro chudé“ (která zohledňuje potraviny, léky, čisticí prostředky, dopravní a komunikační služby a bydlení a komunální služby) dosáhla v roce 2024 16 %. Ceny některých potravin se zvýšily několikrát.
Pro chudé lidi je stále obtížnější přežít. Stačí zmínit, že 34 % ruských obyvatel má potíže s nákupem léků, které potřebují (přičemž 54 % z nich přímo uvádí, že důvodem je nedostatek peněz). 35 % průměrných rodinných výdajů jde na jídlo. V roce 2024 mělo dostatek peněz na vše, co potřebovaly, kromě auta a nemovitostí, pouze 37 % rodin.
Podnikatelé využili války k tomu, aby zvýšili tlak na pracovníky. Byly zaznamenány případy, kdy byli odboroví aktivisté a stávkující obviněni z protistátních činů a podkopávání válečného úsilí. Válka je skvělá záminka pro „optimalizaci“. Podíl firem plánujících propouštění vzrostl ze 7 % v lednu letošního roku na 11,5 % v červnu.
Stávky se však vyskytují. Lidé požadují vyplacení dlužných mezd nebo lepší pracovní podmínky. Dochází také k sociálním protestům kvůli špatnému stavu infrastruktury, která již léta nedostává potřebné investice.
5) Mnoho ruských dělníků podporuje Putinovu válečnou kampaň, jiní mlčí. Jaká je skutečná situace? Proč tomu tak je a jak se to v průběhu času mění, pokud vůbec?
Ruská společnost je od začátku ozbrojeného konfliktu rozdělená, ačkoli je poměrně obtížné posoudit skutečný poměr příznivců a odpůrců války. Oficiální údaje z průzkumů za současných podmínek nevzbuzují příliš důvěry: lidé se často jednoduše neodváží odpovídat upřímně. A některé průzkumy, které zaznamenávají procento těch, kteří odmítají vůbec odpovídat na otázky, ukazují, že takoví lidé tvoří drtivou většinu.
Nicméně i průzkumy veřejného mínění, které na první pohled ukazují převahu těch, kteří současnou vládu schvalují, a zároveň odpovídají – i tyto průzkumy ukazují, že počet těch, kteří podporují ukončení války, je velmi vysoký. Například v únoru letošního roku 59 % respondentů uvedlo, že by se nyní měly vést mírové rozhovory místo pokračování vojenských akcí. Počet těch, kteří byli pro pokračování vojenských akcí, činil 31 %.
Pokud mluvíme o subjektivních pocitech, pak máme dojem, že ačkoli většina lidí vnímá tuto válku jako něco rutinního (jako například v sovětských dobách vnímali válku v Afghánistánu), už jsou touto rutinou dávno unaveni a přáli by si, aby konflikt skončil. Ale samozřejmě je mezi takovou únavou a jakýmikoli aktivními činy obrovská vzdálenost.
Zde bychom měli vzít v úvahu obrovskou sociální pasivitu v postsovětských společnostech (a Rusko není výjimkou, stejně jako Ukrajina). Lidé nejsou se situací spokojeni, ale nevěří v možnost něco změnit kolektivní akcí. Každý se snaží řešit své problémy sám. Z našeho pohledu je to výsledek jak zmaření nadějí v období perestrojky, tak i obecné společenské atomizace a egoizace, které vyplynuly z „tržních reforem“. Jde o hluboké trauma, které není snadné ani jednoduché překonat.
6) Z různých zdrojů jsme zjistili, že z ruské armády dezertovalo minimálně 50 000 mužů. Jsou tato čísla reálná, nebo podhodnocená?
Nedávno zesnulý německý pacifista Rudi Friedrich, jehož organizace „Connection“ pomáhá odpíračům vojenské služby a dezertérům po celém světě, letos na jaře uvedl, že podle jeho údajů Rusko během konfliktu opustilo přibližně 250 000 branců, kteří nechtěli bojovat ve válce. Ve stejném období opustilo Ukrajinu 300 000 branců. Samozřejmě, nejde o kolektivní odpor, ale individuální, ale je to také nesmírně důležité a významné.
7) Jak ruská armáda verbuje muže? Na Ukrajině probíhá násilná mobilizace, kde jsou lidé na ulicích štvaní jako zvířata. Děje se to i v Rusku?
V Rusku platí všeobecná branná povinnost pro muže ve věku od 18 do 30 let. Doba vojenské služby je 1 rok. Kromě toho úřady na podzim roku 2022 oznámily další mobilizaci. Nyní je omezena, ale ne zrušena. Zároveň se rozšiřuje takzvaný „dobrovolný nábor“ do armády prostřednictvím takzvané „smluvní služby“. Muž může podepsat smlouvu s vojenským oddělením, podle které slouží v armádě za poměrně velkou odměnu. Tato odměna je na ruské poměry tak vysoká, že se do armády hlásí mnoho lidí, aby splatili půjčky, hypotéky, dluhy, nebo jednoduše aby se postarali o své rodiny. Kromě toho jsou verbováni do armády vězni pod podmínkou, že dostanou odpuštění za své zločiny. V poslední době se úřady snaží posílat na frontu především takzvané „smluvní vojáky“. Pravděpodobně aby se vyhnuli tak rozšířenému rozhořčení nad nucenou mobilizací jako na Ukrajině. Nicméně v praxi je podpis smlouvy zdaleka ne vždy „dobrovolnou“ záležitostí. Příbuzní vojenského personálu si opakovaně stěžovali, že vojáci povolaní na základní vojenskou službu byli často nuceni podepsat smlouvu ještě v armádě, po které byli posláni na frontu.
Co se týče honu na lidi, ten ještě nedosáhl takového rozsahu jako na Ukrajině. Úřady zpřísnily tresty pro odpírače. Zavádí se jednotný elektronický systém účetnictví a kontroly. Čas od času se provádějí razie za účelem nalezení odpíračů. Takové akce mohou zahrnovat kontrolu dokladů na ulici, v metru nebo na jiných veřejných místech, doručování předvolání na místě a razie v místech bydliště (ubytovnách, pronajatých bytech, skladech a kolejích), v tělocvičnách atd. Je třeba poznamenat, že oblíbenými oběťmi takových nájezdů jsou také migranti, kteří získali ruské občanství.
8) Respektuje ruská vláda námitku svědomí odmítnout vstup do armády, která je zaručena chartou lidských práv? Na Ukrajině to jednoduše „demokraticky“ zrušili v rozporu s mezinárodním právem.
Oficiálně je v Rusku možnost takzvané „alternativní civilní služby“. Branec má právo vykonávat náhradní civilní službu místo vojenské služby pouze ve dvou případech – pokud je vojenská služba v rozporu s jeho přesvědčením a náboženstvím, nebo pokud je příslušníkem domorodé menšiny a vede tradiční způsob života. V tomto případě musí branec obhájit „své názory, přesvědčení a morální zásady“, uvádí webové stránky ministerstva obrany. Rozhodnutí o tom, zda brance umožnit vykonávat náhradní službu, nebo mu takovou možnost odepřít, činí odvodní komise. Pokud bude schválen, je poslán pracovat buď na civilní pozice v armádě na 18 měsíců, nebo do civilních vládních agentur, ale na 21 měsíců. Ve většině případů odvedenci vykonávají civilní službu v regionu svého bydliště.
Ve skutečnosti je velmi obtížné dosáhnout nahrazení vojenské služby „alternativní“ službou. Například v první polovině roku 2024 ji obdrželo pouze 2 022 branců.
9) Jak se vyhnout odvodu do armády a na frontu? Víme, že existuje organizace jménem „Idite lesem“, která pomáhá.
Dříve platilo pravidlo, že povolávací rozkaz byl považován za úředně doručený, pokud byl odvedenci předán osobně a proti podpisu. Za těchto podmínek byla hlavní metodou vyhýbání se nepřijetí povolávacího rozkazu. Mnozí se snažili získat osvobození od vojenské služby ze zdravotních důvodů.
Nyní se situace změnila. Nyní se povolávací rozkazy vydávají elektronicky, prostřednictvím speciálních webových stránek. A je velmi těžké získat osvobození od armády kvůli nemoci: stále častěji se hlásí o povolání do armády i lidé se zdravotními problémy.
Ale Rusko je velké. Proto je nejběžnějším způsobem stále přestěhování se do jiného regionu, změna místa bydliště. Někteří lidé se dostanou do zahraničí. Ale nyní úřady přijímají opatření, aby takové možnosti co nejvíce ztížily (sestavením jednotného elektronického seznamu odvedenců, kteří obdrželi povolávací rozkaz). Osobně se neznáme s aktivisty z „Idite lesem“. Víme, že tato skupina existuje a pomáhá brancům změnit jejich místo pobytu, opustit zemi, dezertovat, atd. Vláda tyto aktivisty označila za nepřátelské agenty.
10) O protiválečných protestech z počátku války už není slyšet. Jsou tam nějaké? Jak silné je pronásledování těchto projevů? Kolik lidí je ve vězení nebo čeká na soud?
Je třeba říci hned na začátku, že ne všichni, kdo protestovali, byli proti válce a všem válčícím stranám. Mnoho z nich bylo pro ukrajinský stát. A to vůbec není totéž jako být proti válce jako takové. Dříve či později, po přijetí nových represivních zákonů a zpřísnění represí, vlna otevřených a veřejných protestů začala ustupovat. Takové protesty (nejen na téma války, ale obecně) jsou v dnešním ruském státě zpravidla naprosto nemožné. Pro pořádání jakékoli nevládní veřejné akce je třeba získat povolení, a to se téměř nikdy neuděluje, pokud se daná záležitost jakýmkoli způsobem dotýká zájmů úřadů. Zajímavé je, že v Moskvě a některých dalších městech je odmítnutí udělit povolení motivováno bezpečnostními opatřeními proti COVIDu, ačkoli to nebrání konání oficiálních masových akcí. Neoprávněná veřejná akce může vést k pokutě nebo dokonce k uvěznění. Přesný počet lidí zatčených, souzených a uvězněných za kritiku vlády v souvislosti s válkou (v jedné či druhé formě) není znám. Někdy je obtížné oddělit jeden důvod represe od druhého.
Aktivisté za lidská práva uvádějí následující údaje. Celkem bylo od 24. února 2022 do 17. února 2025 v souvislosti s kritikou války (v různých formách a z různých důvodů) zadrženo 20 081 lidí. V současné době je většina lidí zatčena nikoli za veřejné činy, ale za to, co napsali na sociálních sítích. Kromě toho bylo zadrženo 46 lidí během protestů příbuzných mobilizovaných žen, které protestovaly za jejich propuštění domů. Počet lidí stíhaných za kritiku válečné politiky od 24. února 2022 do 17. února 2025 činil 1 185. K 17. únoru 2025 bylo v trestním stíhání 913 osob, z nichž 372 se nacházelo ve věznicích. A jeden z vůdců liberální opozice, Grigorij Javlinskij, hovořil v červnu o přibližně 1 000 politických vězních (nejen v souvislosti s válkou).
11) Jaká je vaše prognóza ohledně vývoje války? Jak konflikt skončí a jak dlouho bude trvat?
Bohužel, nejsme proroci! Dnes vidíme, že oba válčící státy ve skutečnosti nechtějí přestat bojovat, ale svou neochotu ospravedlňují různými výmluvami. Zároveň takové mocnosti jako USA, země EU nebo Čína ve skutečnosti pouze přilévají olej do ohně konfliktu a posilují strany v jejich nesmiřitelném postoji. Válka je pro kapitál, vojensko-průmyslový komplex, výrobce zbraní a politiky, kteří pod rouškou zbrojení nadále útočí na dělnickou třídu a sociální vymoženosti, příliš výnosná. A zároveň je stále jasnější, že válka, navzdory monstrózním ztrátám, dospěla do slepé uličky, z níž není úniku.
Samozřejmě, pracující lid Ruska a Ukrajiny by mohli této válce učinit konec třídní válkou, pokud by se zorganizovali a vzali svůj osud do vlastních rukou. Ale zdá se, že k tomu vede nějaká cesta… A to není automatický proces. To činí každodenní protiválečnou pozici a činnost o to důležitější.
12) Děkuji za rozhovor. Co byste na závěr řekl našim čtenářům v České republice a na Slovensku a případně i krajanům žijícím v zahraničí?
Můžeme jen žádat lidi po celém světě, včetně ve vašich zemích, aby nezapomínali na válku ve východní Evropě. Je škoda, když se desítky tisíc lidí účastní propalestinských demonstrací, ale prakticky žádné demonstrace proti vojenskému konfliktu, který zde probíhá, neexistují. Kde jsou protestní shromáždění před ambasádami válčících států, před vládními institucemi zemí, které tuto válku podporují? Někdy se nám zdá, že jsme se všichni vzdali, že jsme zapomněli. Přáli bychom si, aby to bylo jinak.
Co se týče občanů Ruska a Ukrajiny, kteří se ocitli v zahraničí… K oligarchům, buržoazii ani politikům, kteří čekají na svou „hodinu po“, nemáme co říct. A pracujícím lidem bychom rádi vzkázali: nepodléhejte nacionalistické a militaristické propagandě vlád a patriotů. Uvědomte si, že vašimi nepřáteli nejsou stejní pracující na druhé straně fronty, ale kapitál a všechny státy. Chápejte, že hranice nevedou mezi národy, ale mezi vyšší a nižší třídou. To je to, co bychom si všichni měli pamatovat!
