Také na Kysucích, v severozápadním cípu Slovenska, v těžko přístupných horských oblastech Javorníků a Kysuckých Beskyd, vznikaly během první světové války skupiny dezertérů, kteří odmítli bojovat za císaře. Kraj chudý, kde mnozí obyvatelé už před válkou prchali za prací do Ameriky, poskytl vhodné útočiště pro ty, kdo nechtěli umírat na cizích bojištích.
Oblast působnosti
Nejvýznamnější skupiny působily především:
- v okolí Turzovky a Klokočova
- v Javornících nad Čadcou
- v oblasti kolem obce Makov a Vysoké nad Kysucou
Husté lesy a znalost místního terénu poskytly dezertérům výhodu při skrývání i organizování menších ozbrojených akcí.
Skupina okolo Juraje Strapka (Turzovka)
Nejznámější skupinou na Kysucích byla ozbrojená skupina vedená Jurajem Strapkem z Turzovky. Dezertoval z haličské fronty v roce 1917 a v rodném kraji kolem sebe shromáždil asi 15 mužů, převážně místních odvedenců a bývalých vojáků.
Členové:
- Juraj Strapek (Turzovka) – vůdce skupiny, popraven po zadržení v létě 1918 v Žilině.
- Jozef Kucek (Klokočov) – zadržen a odsouzen na 15 let, propuštěn po vzniku Československa.
- Martin Hric (Turzovka) – padl při přestřelce s četníky na hřebeni Javorníků.
- Andrej Gažo (Klokočov) – unikl zatčení, jeho další osud zůstává nejasný.
Skupina z Makova
Menší skupina působila i v oblasti Makova a Vysoké nad Kysucou. Vedl ji Štefan Repáň z Makova, který byl později dopaden při přechodu na moravskou stranu hranice.
Členové:
- Štefan Repáň (Makov) – zadržen a popraven v Trenčíně v srpnu 1918.
- Ján Taraba (Vysoká nad Kysucou) – vězněn v Trenčíně, později amnestován.
- Michal Šidlo (Vysoká) – neznámý osud, pravděpodobně padl v boji.
Akce a střety
- Skupina Juraje Strapka provedla několik přepadů na četnické stanice v okolí Turzovky a sabotovala zásobování vojenských oddílů.
- Došlo ke střetu s četnictvem u Klokočova, kde byli zabiti dva dezertéři.
- V srpnu 1918 byla na skupinu zorganizována velká trestní výprava četnictva a vojáků, která vedla k jejímu rozbití.
Osudy po válce
Po vzniku Československa byli někteří přeživší amnestováni a vraceli se do svých domovů. O jiných se ztrácí zprávy. Rehabilitace jejich činů přišla většinou až po roce 1918, v některých případech i mnohem později.
Význam odporu na Kysucích
Odpor kysuckých zelenokadrových nebyl sice tak početný jako v jiných regionech Slovenska, ale představuje typický příklad lidového odporu proti nesmyslnému válečnému běsnění. V chudém kraji, kde válka přinesla jen další utrpení, si lidé častěji volili útěk do hor, než aby prolévali krev za cizí zájmy.