Dezertérské skupiny a odboj proti rakousko-uherské vojenské mašinérii nebyly pouze fenoménem Slovenska. Také v Čechách se během první světové války formovaly skupiny zběhů a dezertérů, kteří se snažili uniknout kruté realitě zákopové války a nesmyslnému zabíjení za cizí zájmy.
Zelené kádry v českých zemích
Podobně jako na Slovensku se i v Čechách formovaly tzv. „zelené kádry“ (označení pro dezertérské skupiny skrývající se v lesích a horách). Tyto skupiny byly aktivní především v horských a lesnatých oblastech, například na Šumavě, v Orlických horách, v Beskydech nebo v pohraničních oblastech Čech.
Nejčastěji šlo o jednotlivce nebo malé skupiny mužů, kteří zběhli z fronty nebo odmítli narukovat a uchylovali se do úkrytů v lesích. Tito dezertéři často přežívali díky pomoci místních obyvatel, kteří jim poskytovali jídlo, oblečení a někdy i úkryt. V některých případech se skupiny zelenokadrových dezertérů spojovaly s místními zlodějskými bandami, což vedlo k jejich démonizaci v očích úřadů a vojenských velitelů.
Známé byly například skupiny v:
- Šumavě (okolí Prachatic, Volar a Kašperských Hor)
- Orlických horách (okolí Rokytnice v Orlických horách)
- Beskydy (okolí Frenštátu pod Radhoštěm)
Tyto skupiny nebyly vždy pojmenované oficiálně, ale v místních kronikách se objevují jako „zelenokadrové bandy“.
Pronásledování a represe
Rakousko-uherské úřady proti těmto skupinám postupovaly tvrdě. Vojenské hlídky a četnické oddíly pořádaly hon na dezertéry, často s podporou udavačů. Zadržení dezertéři byli předváděni před vojenské soudy, kde hrozily vysoké tresty, včetně trestu smrti. Popravy dezertérů v českých zemích však nebyly tak masové jako například na Slovensku či v Srbsku, ale individuální případy jsou doloženy.
Známé případy
Jedním z nejznámějších případů odporu českých vojáků proti vojenské službě byla Rumburská vzpoura v květnu 1918, kdy se čeští vojáci 7. střeleckého pluku v Rumburku vzbouřili proti vojenskému útlaku. Vzpoura byla rychle potlačena a deset vůdců bylo následně popraveno v Terezíně. Popravení byli:
- František Noha
- Stanko Vodička
- Vojtěch Kovář
- Jakub Bernard
- Jiří Kovářík
- Jakub Nejdl
- František Pour
- Jan Pelnář
- Antonín Šťastný
- Jindřich Švehla
Další známé případy
Zelená kádrová skupina u Prachatic (1917–1918) – několik členů zatčeno a odsouzeno k dlouholetému žaláři, jména nejsou v kronikách doložena.
Případ u Rokytnice v Orlických horách (1917) – skupina 6 dezertérů, jejichž vůdcem byl údajně jistý František Zahradník. Někteří členové zastřeleni při přestřelce s četníky.
Případ Frenštátu pod Radhoštěm (1918) – zatčení skupiny 4 dezertérů, z nichž dva byli odsouzeni k trestu smrti, jména nejsou dochována.
Antimilitaristický odkaz pro současnost
Dezertérské skupiny v Čechách za první světové války jsou dnes méně známou, ale důležitou kapitolou odporu proti militarismu a válce. Stejně jako jejich slovenští druhové, i čeští dezertéři odmítali slepě bojovat a umírat za mocenské zájmy rakousko-uherské monarchie. Byli to lidé, kteří raději volili život v neustálém ohrožení a strádání než podíl na vražedné mašinérii světové války. Jejich příběhy si zaslouží připomínání jako výraz odvahy, vzdoru a touhy po svobodě. Proto slavíme 21.června Den dezertérů. Připojte se k nám.
