Donbas, tedy Doněcká a Luhanská oblast, byl historicky nejrozvinutější průmyslovou zónou Ukrajiny s masivním výskytem nerostného bohatství. Až do 70. let tvořily tamější doly 87 % produkce černého uhlí, zároveň zde působil těžký, zpracovatelský, hutnický, energetický a chemický průmysl a kromě toho byl dobře geograficky umístěn z hlediska americké politiky. Nevím, jak to ukrajinští pracující mohli dopustit, ale po rozpadu SSSR byl veškerý majetek dělníků zprivatizován, rozkraden a ve většině případů i úplně zničen. A když místní dělnictvo padlo do rukou zejména západních oligarchů, začaly si Spojené státy brousit zuby na Doněck, kde by se „šikla“ vojenská základna NATO s raketami namířenými na Moskvu.

Jenomže tehdejší prezident Viktor Janukovyč, ačkoliv se říká, že to byl taktéž zkorumpovaný papaláš, úplně nešel americkým zbrojním oligarchům do noty. A tak mezi lety 2013-2014 přišel známý Euromajdan, tedy série demonstrací v ukrajinském hlavním městě Kyjevě, jež vyvrcholila střelbou ze střech budov na demonstranty dole v ulicích. Zodpovědnost za tento masakr byla připočtena vládě Janukovyče, ačkoliv tuto teorii vyvrátila i ředitelka Evropského centra pro moderní Ukrajinu, Ina Kirch, která tehdy působila v Kyjevě. Ta mimo jiné i na základě existujících důkazů uvedla, že protestující na Majdanu byly za svou činnost placeni, a to samé platilo i pro „anti-majdan,“ tedy demonstrace na podporu Janukovyče. Ale to bylo prý tehdy (a dodnes je) na zkorumpované Ukrajině normální. Pravdu nakonec odhalila ukrajinská tajná služba, která označila jasného viníka – oligarchu Petra Porošenka a jeho lidi. Na veřejnost se také dostal odposlechnutý telefonát mezi Victorií Nulandovou a velvyslancem Pyattem, který potvrdil americkou angažovanost v majdanském puči.

Právě Porošenko ale bohužel převzal vládu po svrženém Janukovyči. Bezprostředně poté zneužil situace ruský prezident Vladimir Putin, který vydal rozkaz o „znovuzískání“ Krymu, kde mělo Rusko až do roku 2047 garantovanou možnost vojenské přítomnosti. Rusové okamžitě začali na Krym přesouvat své jednotky a tím brutálně porušili Chartu OSN. Tak začala kritická éra návratu myšlení studené války „když oni můžou, my můžeme taky.“

Sami Krymčané se ale poté v referendu s 97 % většinou rozhodli pro odtržení od Ukrajiny. Mezitím vrcholila nespokojenost i v Donbasu, jelikož Porošenko nastolil diktátorskou militaristickou politiku. Zrušen byl například tzv. bilinguální zákon,který umožňoval menšinám užívat úředně v regionech s 10 % zastoupením dané menšiny (což se netýkalo jen Rusů, ale i například Rumunů nebo Maďarů) a obecně nastartoval vlnu tvrdých represí vůči etnickým a jazykovým menšinám. A pak už přichází katastrofa za katastrofou. Doněcká a Luhanská oblast neuznaly nikým nevolenou pučistickou vládu Porošenka, separatisté obsadili policejní stanice a administrativní budovy a vyhlásili nezávislost. A přesně dne 15. dubna 2014 zahájila ukrajinská armáda na rozkaz nového ministerského předsedy Arsenije Jaceňuk „speciální antiteroristickou operaci,“ tj. vtrhla do Donbasu a začala střílet po obyčejných lidech. Toto je tedy skutečný začátek a skutečný viník války na Ukrajině.

Neonacismus, genocida a česká stopa

V květnu proběhly v separatistických kvazistátech referenda, která ovšem podobně jako na Krymu drtivou většinou zavrhla setrvání pod Ukrajinou. Ono není divu, když je Ukrajinci začali vyvražďovat. Podle výpovědí svědků, jako byla například učitelka z Doněcku, Natalija Karájevová, která v roce 2014 poskytla rozhovor webu Aktuálně, byl každý obyvatel Doněcké oblasti separatista a ozbrojení vrahové pálili i do škol, nemocnic či obchodů. Nezávislé organizace zabývající se lidskými právy jako Amnesty International nebo Human Rights Watch také upozorňovaly na užívání „zakázaných zbraní“ jako byla kazetová munice.

Nejbrutálnější zvěrstva páchaly (a páchají) hlavně ukrajinské dobrovolnické jednotky jako Azov, jež vznikly z různých mafiánských uskupení a neonacistů, jimž Porošenkova pučistická vláda dávala prostor. V té době se začaly po celé Ukrajině stavět pomníky nacistickým zločincům, jako byl Stěpan Bandera a Roman Suchevyč, přičemž byla potlačována práva menšin a zatýkáni odpůrci militarismu, jako například v únoru 2015 novinář a zakladatel Ukrajinského hnutí pacifismu, Ruslan Kocaba. Samozřejmě i na separatistické straně vznikala extrémistická uskupení, která se dopouštěla válečných zločinů. Válka sama o sobě je zločin a vojáci jsou nájemní masoví vrazi, takže není divu, že se na Ukrajinu začali stahovat různí psychomagoři z celého světa, aby mohli legálně páchat genocidu. I když, je pravda, že svědci jako Karájevová mluví o doněckých separatistech jako o „obyčejných mužích, kteří ztratili s vládou Kyjeva trpělivost a k nimž se pod vlivem ostřelování přiklání stále více místních lidí.“Smutným faktem je, že Česká republika, stejně jako další státy NATO, válku na Ukrajině od prvopočátku podporují. Krví umaštěné peníze totiž zbrojním oligarchům nesmrdí,a tak i přes embargo dodávaly české zbrojní korporace zbraně a munici na Ukrajinu, kde jimi neonacisté vyvražďovali absolutně nevinné lidi, ale i do Ruska, odkud se pak dostávaly do rukou doněckých separatistů.

Zbrojní byznys je prostě zbrojní byznys

Zvěrstva, která se na Ukrajině děla, by vydala na samotný článek. Obyvatelé východní Ukrajiny jsou od roku 2014 zkrátka v kuse systematicky bezcitně vyvražďováni a svět to záměrně naprosto přehlížel. Došlo sice k uzavření dvou Minských dohod o příměří, ty ale byly vzápětí ihned porušeny. Konflikt na Ukrajině zkrátka západnímu i východnímu zbrojnímu establishmentu pěkně a tiše vydělával.

Zájmem NATO bylo a stále je, aby Ukrajina dobyla Donbas zpět. Rusům by se ale zóna nerostného bohatství hodila taky. Proto dodávali zbraně nově vzniklým lidovým republikám, jež zneužívali pro dosažení svých geopolitických cílů, bez toho, aniž by si ušpinili ruce. Navíc díky válce se stalo Rusko hlavním dodavatelem uhlí na Ukrajinu. Třeba v roce 2018 zaplatila Ukrajina ruským uhlobaronům 2.693 bilionu dolarů.

Doteď nechápu, co vedlo Rusko ke změně válečné strategie ze sofistikované na otevřenou, ovšem když na Ukrajinu v roce 2022 vpadly ruské jednotky, začala se média s velkou dávkou propagandy o konflikt zajímat, protože to pro zbrojní byznys byla dobrá strategie, jak vyvolat v lidech nenávist vůči Rusku a začít vydělávat na zbraních ještě více, bez toho, aby daňoví poplatníci protestovali. V roce 2023 např. skupina CSG inkasovala na genocidě ukrajinských pracujících 71 % navýšení zisku. Faktem je i to, že ruská ekonomika nefunkčním sankcím navzdory roste. Válka oběma stranám vyhovuje, protože generuje zisk mocným.

Upřímně, kdybych mohla, tak bych klidně do Donbasu jela, abych se těm lidem, kteří už jedenáct let přežívají ve sklepeních a nosí květiny na hroby svých dětí, omluvila za to, že vlastním pas země ovládané válečnými štváči, kteří obhajují a podporují zločiny neonacistů, a řekla jim, že my Češi nejsme jejich nepřátelé, protože jsme pracující třída stejně jako oni a našim společným nepřítelem jsou oligarchové a vlády, co vydělávají na krvi. Někteří čeští politici neustále omílají, že je to „naše válka.“ Není „naše,“ je pouze jejich. Stát ale není národ, stát je struktura zločinců, která národy zotročuje.

Rusko a USA společně se členskými státy NATO jsou imperialistické režimy a Ukrajina je vlastně taková volejbalová síť, do které se zkrátka budou strefovat, dokud ji úplně nerozervou. Hrdina je pro mě ten, kdo se tohoto zápasu odmítne účastnit. Naštěstí na Ukrajině sílí hnutí odporu a čím dál více lidí dezertuje nebo pomáhá dezertérům. Jakákoliv mobilizace je zločinem proti lidskosti. Nikdo nemá právo někoho nutit umírat a zabíjet za nějaké zájmy mocných.

Čím více lidí zběhne a čím více bude sabotáží na válečnou mašinérii, tím blíže je k míru nejen Ukrajina, ale i celý svět. Problémem ale je, že militaristický režim Ukrajiny, který zachází s lidmi jako s kusem masa, neustále volá po vstupu do NATO. Ano, do paktu, který onu zemi vykořisťuje. A pokud bude jejich přání vyslyšeno, pak budou mít tito teroristé na rukou krev nás všech, protože to znamená jediné. Počátek třetí světové války.

Dne 19. března 2025 vojenská odpíračka (refuser) Ella Keidar Greenbergová dorazila k odvodní komisi IDF (izraelská armáda), kde vojenským pánům sdělila, že odmítá narukovat do armády a účastnit se vojenských operací a okupace. Stala se vězenkyní svědomí, protože nechce vraždit své palestinské bratry a sestry, a požaduje mír mezi oběma národy.

Pojď ji podpořit s námi, udělej solidární selfie vzkaz pro Ellu, který bude zveřejněn a také jí poslán do vojenského vězení, abychom ji v jejím boji psychicky podpořili. Na takový vzkaz ti stačí minuta tvého času, čtvrtka a fixy (tužka). Napiš ho v angličtině (neumíš-li využij google překladač) a na papír napiš svůj vzkaz, udělej selfie fotku a pošli nám ji. Pokud nevíš, co napsat, nestyďte se napsat o radu. Ale napsat a nakreslit můžeš cokoliv, kreativitě se meze nekladou.

Kdo se necítí kreslit, může si na webu Dezertéra stáhnout a vytisknout PDF vzkazy (https://dezerter.noblogs.org/ke-stazeni/) Samozřejmě můžete svůj vzkaz udělat i elektronicky třeba na svém mobilu se svoji fotkou.

K fotografii můžeš, ale nemusíš, připojit i svůj dopis v angličtině, případně češtině či slovenštině (přeložíme), který ji zkrátí a zpříjemní čekaná na svobodu ve vojenském vězení.

Ukažme Elle, ale i ostatním lidem v Izraeli, že nejsou sami a dodejme jim svojí solidaritou a zájmem odvahu, aby se vzepřeli vládě a válce. Každý z nás může přispět svým kouskem k zastavení války. Možná jsme neškodným zrnkem písku v poušti, ale když se spojíme, pak se staneme písečnou bouří, která zničí válečnou mašinérii! Své solidární selfie vzkazy a dopisy posílejte na email: dezerter@riseup.net nebo zprávou na naších sociálních sítích.

Budeme vděční za sdílení a poslání svým přátelům. Děkujeme všem za součinnost a projevenou solidaritu: antimilitaristický zpravodaj „Dezertér“.

On the 19th of March, 2025, conscientious objector (refuser) Ella Keidar Greenberg reported to an IDF (Israeli Defense Force) draft board, where she announced her intent to refuse enlisting in the army and participating in military operations and occupation. She became a prisoner of conscience, because she refuses to murder her Palestinian sisters and brothers, and demands peace between both nations.

Join us in her support by taking a selfie with a message of solidarity for Ella, which will be published as well as sent directly to her, to provide her with emotional support in her struggle in military prison. It will only take a piece of paper a marker or pencil, and a minute of your time. Write a message in English (using an online translator if needed) on the piece of paper, take a selfie with your message, and send it to us.

If you don’t know what to write, don’t be afraid to ask for help. You can write or draw anything you want; let your imagination run wild. If you do not feel like drawing or writing your message, you can download and print out ready-made PDF messages on the „Dezertér“ website (https://dezerter.noblogs.org/ke-stazeni/) Naturally, you can also write your message digitally by, for example, editing your picture on your phone.

If you want, you can also attach a letter written in English (we will also translate letters written in Czech or Slovak), which will make her time waiting to be let out of military prison feel more bearable.

Let’s show Ella and others in Israel that they are not alone, and let’s give them the courage to rebel against the government and war by showing our interest and solidarity. Each of us can contribute a little bit to end the war. We may be an inconsequential speck of sand in the desert, but if we join our forces, we will become a sandstorm which will destroy the war machine! Send your solidarity selfies and messages to: dezerter@riseup.net or via instant message on our social media. Please feel free to share this message with your friends and on social media.

Thank you all for your cooperation and solidarity: antimilitarist journal „Dezertér“.